Černobílý film "Martin Luther 1953", české titulky

Překlad a titulky: Maranatha Media CZ pod licencí (CC BY-SA 3.0) MARTIN LUTHER (rok výroby 1953) TATO FILMOVÁ DRAMATIZACE ROZHODUJÍCÍHO MOMENTU V LIDSKÉ HISTORII, JE VÝSLEDKEM PEČLIVÉHO VÝZKUMU FAKTŮ A PODMÍNEK V 16-TÉM STOLETÍ, TAK JSOU ZAZNAMENÁNY HISTORIKY MNOHA VYZNÁNÍ. 1500 let po narození našeho Pána, tvořily státy a lidé ve Střední Evropě takzvanou Svatou říši římskou - podivné a tajemné společenství národů, které si vynucovalo poddanství jak císaři tak i papeži. Mocné v této politické st

ruktuře byly bohaté státy a svobodná města v Německu, jejichž knížata a zástupci velely vojenským silám zastaveným, k obraně císaře i Svaté církve římské. Zbožní lidé věřili, že sám Bůh ustanovil na křesťanech dvojí úřad. Přijali císaře jako vládce života na Zemi a (Římskou) církev jako prostřednici pro budoucí osud člověka. Tato římsko-katolická církev do značné míry zapomenula kázat Boží milosrdenství a místo toho zdůrazňovala, nesmiřitelný Boží soud. Dokonce i Ježíš Kristus byl představován j

ako nelítostný mstitel, a člověk samotný jako beznadějně pohlcený hříchem, že musí žít v neustálém strachu z rozzlobeného Boha. Před jeho očima byly neustále zobrazovány živé obrazy ohně a pekla. Raná léta 16. století byly časy hluboce zakořeněných pověr a strachu. Křesťanství bylo smíšeno s prvky pohanství a lidé věřili, že svět je plný démonů a zlých duchů. Za ochranu a vysvobození od věčného zavržení, požadovala římská církev absolutní a bezpodmínečnou poslušnost lidu. Jednoho dne v létě roku

1505, asi 10 let poté, co Kolumbus objevil nový svět, se mladý student práv proplétal davem lidí na trhu v německém Erfurtu. Jmenoval se Martin Luther. (zpěv) Na zdraví! Na našeho hostitele! Našeho neznámého hostitele, našeho tajemného hostitele, našeho štědrého hostitele! Na zdraví hostitele! Na moje hosty! Ahoj Martine ... Martine! Martine Luthere, takže to je Tvoje práce... K jaké příležitosti? Nuž, chtěl jsem vás vidět znovu pohromadě. Však nás vídáš každý den! No, chci vidět své přátele je

ště jednou než odejdu. Opouštíš Erfurt? Ano. Snad ne kvůli jiné univerzitě? Tys nejlepší student práv, kterého tu máme. Díky. Tam kam jdu, už nebudu potřebovat toto nebo tohle... Děkuji, Martine. Nebo tady tyhle. Či tohle. Martine Luthere, co to děláš? Čtyři roky práce a jsou vniveč? Nemůžeš se toho vzdát jen tak! Nemůžu? Můj milý Spalatine, pro studium práva jsou někteří stvořeni a jiní nejsou. Já prostě nejsem. Co tomu řekne Tvůj otec? Vím, co tomu řekne. Nepochopím... Takže... No Martine, neb

uď tak tajemný. Tohle je velká univerzita, a právo je skvělá profese. Nemohl jsem potkat milejší přátele. Tak co chceš víc? Nevím. Něco postrádám. Poslední věc, kterou bych si přál je, abych byl mrtvým broukem na své oslavě. Řekněme, že doufám, že činím správnou věc. (zvuk zvonů, zpívání chvalozpěvů) Stejně jako mnoho jiných před ním, i Martin Luther hledal mír s Bohem v podrobení se kázni a úřadu svaté (římské) církve. Můj synu, jsi připraven řídit se pravidly řádu sv. Augustina? Nemožnosti se

domoct sobě, světu, tělu, zapřít rodinu a přátele, snášet chudobu, pokořit své tělesné touhy, být oddaný svým nadřízeným ve všech věcech? S pomocí Boží ano - až potud co mé lidské slabosti povolí. Pax tecum (Mír s tebou). Et cum spiritu tuo (A také s vámi). (zpívání chvalozpěvů) Nyní, coby mnich poustevnického řádu sv. Augustina byl bratr Martin vázaný sliby chudoby, neposkvrněnosti a poslušnosti. Ale přísné lpění na klášterních rituálech, nekonečné skutky pokání k Bohu - rozezlenému soudci nedo

kázalo přinést mír ztrápené duši Martina Luthera. (zvuk zvonů) (klepání na dveře) Bratře Martine, nemůžeš pomoci své duši trestáním svého těla! Dva roky po vstupu do kláštera, byl bratr Martin vysvěcen na kněze. Nyní měl onu děsivou sílu, která posvěcuje chléb a víno, přepodstatňuje (transsubstanciace) jí do těla a krve Pána Krista, pozvedává hostii (oplatku), obětuje, a říká slovy mše svaté: "Nabízíme vám, živého, pravého, věčného Boha." (zpěv) Pojď, bratře. Jako hlavní vikář, jsem viděl u mnoh

a mladých kněží zakolísání při jejich první mši. Vážený vikáři, to nebyla záležitost pouhého zakolísání. Nemusíš mi o tom říkat. Vím to. Ta blízkost nejsvětější Svátosti ... Tvůj strach z Boha. Otče, s vaším dovolením, i kdyby to byla jen Boží bázeň, pořád bych mohl doufat v Jeho milosrdenství, ale to nikdy nebudu mít. A proč ne? Prot ... Kvůli mým hříchům, otče. Bratře Martine, právě jsi se vrátil ze mše svaté... Tu oběť za všechny hříchy jsi vyznal. Nebo se snad mýlím? Existuje ještě něco dalš

ího? Mnohem víc. Pak učiň svou zpověď. Požehnejte mi otče, protože jsem zhřešil. A můj hřích je neomluvitelný. Soud nech na Boha a ne sebe můj synu. On mě ale už odsoudil! On je Bůh, On je svatý. Já jsem člověk, jsem zlo a kvůli tomu mě zavrhuje. Zkouším o Něm smýšlet jako o milujícím Otci, ale nalézám jen rozzlobeného soudce. Ať dělám co dělám, abych Ho našel, odsuzuje mne. Jak mohu milovat takového Boha?! Ale ty ho miluješ... Musíš milovat Boha! Otče, já to nedokáži! A tohle je ten můj neodpus

titelný hřích! Nemůžu, otče. Já bych ho raději vyloučil, než nakazí celý klášter svým neklidným myšlením! Převore, hledající mysl je ta, která si klade otázky. Ale církev zůstává jako jediná odpověď. V akumulované moudrosti naší víry najde mír, který hledá. Zde je moje řešení. Od této chvíle se bratr Martin vrací ke studiím. Písmo, teologie, učení a kázání. Budeme ho udržovat tak zaneprázdněného, že nebude mít čas na utrpení své duše. Dobrý převore, ztratíte pouhého jednoho mnicha. Ale až nakone

c najde svůj klid v Kristu, církev získá šampióna! Církev ví sama nejlépe. Víš, Bůh ve své nekonečné moudrosti, nám nikdy nedovolí uplavat příliš daleko. Přede mnou je ještě dlouhá cesta otče. To před každým z nás... A ty odcházíš zítra. Odcházím? Kam půjdu? Haha, odpusť mi můj vtípek bratře. Rozhodl jsem se, že tě mým jménem pošlu na misii. Půjdeš do Říma, bratříčku, do Říma! Do Říma!? Jde o petici, kterou posílám ke Svatému stolci. Půjdeš s bratrem mnichem. Ale co má studia, otče? Tohle ti dá

více porozumění nežli všechna studia světa. V Římě je toho tolik k vidění a tolik k činění! Už cesta samotná je skutkem víry. Ta pouť však nebude jednoduchá. Ale všechny dobré věci se dosahují obtížně. Na cestě vám budou nápomocné kláštery našeho řádu. A pak po horách, mrazu a sněhu, zasvítí slunce Itálie a uvidíte před sebou ... svaté město Nesmíš si nechat ujít mši před oltářem baziliky sv. Janů v Lateráně Dále na na jedné zdi uvidíš pověšené dva kříže. Za jedním, jsou ostatky Svatého Petra. Z

a druhým, Pavlovy ostatky. Skutek víry vykonaný u nich, ulehčí Tvé duši na 17 tisíc let z plamenů ohně. Neopomeň vidět jeden z třiceti stříbrných, za které byl Kristus zrazen, protože to přináší odpustek na 14.000 let! A Svaté schody (Scala Sancta L.) - přesně ty, po kterých Ježíš vystupoval - v paláci Piláta Pontského. A jeden "Otčenáš" vyslovený na každém schodě přináší odpustek devět let. A na schodě, kde Kristus upadl, uvidíš stříbrný kříž. Protože tenhle schod zdvojnásobuje odpustek. A možn

á při troše štěstí, na vlastní oči spatříš Svatého otce, Papeže Juliuse II, nejvyšší hlavu církve (Římské). (v úřadu od 1503 do 1513) Ano, v Římě je pro křesťana tolik věcí, co může vidět a dělat. Na konci března roku 1511 - pět měsíců, co se vydal na cestu do Říma - je bratr Martin zpátky v augustiniánském klášteře. (zpěv) in te, Domine, speravi, (Hospodine, na tebe pevně spoléhám) in justitia tua libera me (ve své spravedlnosti vysvoboď mne) In te, Domine, speravi. In justitia tua libera me. K

éž by si pár našich lidí, kéž by si VŠICHNI lidé uvědomili, že David v žalmu (Žalm 31:1) říká: "V Tebe, Hospodine doufám nedejž mi zahanbenu býti navěky pro spravedlnost svou vysvoboď mne. " Kéž by mohli všichni pochopit tato slova, o co víc by mohli porozumět Boží spravedlnosti. Milý bratře a co je ta Boží spravedlnost? Přesně to, co říká Písmo, otče. Že osvobozuje a ne, že jenom soudí! Hmm, to je poměrně zajímavý výklad Písma (bible). To ses naučil v Římě? Ne, co si tak vybavuji, otče převore.

Tak snad ze studia našich církevních otců? Ne. Tedy Tvoje vlastní..? Podle mého nejlepšího poznání, ano. Existuje pouze jeden správný výklad Písma. Totiž jak to ustanovila církev (Římská)! Jak by to asi dopadlo, kdyby bylo Písmo v rukách obyčejných lidí, třeba pikolíka či pasáka vepřů a mohli si jej číst v mateřštině a sami interpretovat? Co potom? Pak bychom, myslím, mohli mít víc křesťanů, otče! Jazyk latinský slouží této církvi již po století! Latina byla dost dobrá pro Sv. Jeronýma a také p

ro Sv. Augustýna. Proto bude muset stačit pro Tebe a mě a i pro všechny ostatní křesťany. Ano, otče. A odteď můžete hoši tvrdit, že jste viděli výtečného profesora Luthera. Spalatine! Spalatine ... ty jsi kněz..? už jsou to 4 roky... Měl jsi pravdu. Někteří jsou stvořeni pro právo a někteří prostě nejsou. Co tady děláš? Vyučuji ty chlapce, které jsi právě viděl, jsou to synovci našeho kurfiřta Fridricha (Fridrich Moudrý). To se máš! A to není vše. Také jsem tajemníkem vévodovy kanceláře. Dříve n

ež jsem jim doporučil tuhle univerzitu ujistil jsem se, že ty jsi tady v Erfurtu. Tedy, že momentálně tu jseš... Co myslíš tím "momentálně"? Víš, vévoda Fridrich vždycky hledá dobré učitele pro svou novou univerzitu. Ha ha, malinkatý Wittenberg. Ano, porosteme. Martine, jak se ti daří? Jak mě vidíš ty drahý Spalatine? Vidím muže, jehož učenost je ozdobou jeho církve, jehož jméno začíná být známé i ve vyšších kruzích. Ale co mne skutečně zajímá ... Našel jsi to, co jsi tak hledal? Kéž bych ti moh

l odpovědět, že ano. To všechno ale zajisté... To všechno co mám tady, to můžu vypustit tudy, ale zde Spalatine, zde, stále ne. Ve městě Wittenbergu, založil vévoda Fridrich, moudrý a zbožný kurfiřt Saský novou fakultu (roku 1502), doufajíce, že její univerzitní pověst by mohla soutěžit, a snad i překonat, slavnou univerzitu v Lipsku. Dokonalý (o drahokamu). Ale dobrý profesor se rovněž těžko hledá. Existuje jen jeden Erasmus, toho ale má Oxford. Pouze jeden Johan Eck, a ten je zase v Ingolstadt

u. A naše malá Wittenbergská univerzita funguje již jedenáct let, jak můžeme přilákat takové Erasmy, Ecky aby tu zůstali s námi v Sasku? Vaše Milosti, Wittenberg je již centrem pro biblické učení, a to díky vašemu osvícenému vládnutí a lidem jako jsou Dr. Carlstadt a Dr. Amsdorf. A také Vám, dobrý vikáři. Och ne ne. Jsem dalek toho abych se styděl za naši univerzitu. Jednou Lipsko trumfneme. A vy prý máte mít nového profesora teologie. Vévodo Fridrichu, máme na mysli muže, který by přispěl k dob

ré pověsti nás všech, v učenosti, ve znalostech Písma... Ha! K Písmu na prvním místě, ano! Protože já chci člověka, který by sloužil zámku jako kazatel a na univerzitě jako profesor. Vzdělaného člověka pro mysle mých lidí, zbožného člověka pro duše mého lidu. Tenhle drahokam za kolik..? Dvě stě dukátů, Vaše Milosti. Vždy to nejlepší pro moji univerzitu, a pro můj kostel (místní). Ego baptisto te in nomine Patris (Křtím tě ve jménu Otce) et Filii, spiritus sancti (Syna i Ducha svatého). Dominus r

egit me (Hospodin je můj pastýř), et nihil mihi ... (a není nic, co...) A tak roku 1511, přijel Luther do Wittenbergu, aby vyučoval, studoval Písmo a stal se farářem. Během dalšího roku, tento kazatel v hradní kapli získal doktorát z teologie. Jako doktor teologie, slibuji, že udělám všechno, co budu moci abych podpořil blaho univerzity. Slibuji, že budu bránit Písmo Svaté a přísahám, že nebudu učit prázdné a cizí doktríny, které jsou odsouzeny (římskou) církví a které uráží uši zbožných lidí. D

ále přísahám, že budu prosazovat a hájit výsady a svobody této teologické fakulty, jak nejlépe umím. K tomu mi dopomož Bůh a svatá evangelia! Amen! Otevřte to, otevřete je! Vítejte, milý faráři. Vítejte! Áa bratr Martin, počkej, až uvidíš moji sbírku z jižních provincií! Pro slávu naší (římské) církve a duše našeho národa. Čtyři ostatky sv. Jeronýma ... a dva ze sv. Jana Zlatoústého. Kousek závoje pokropeného krví Spasitele. Sousto přesně toho chleba, který byl jezen při Poslední večeři. A tohle

... s hřebíkem probitým skrze Pánovy drahé ruce... fragment skutečného kříže! Fragment pravého kříže! Dejte mi ten seznam. S tímto a vším ostatním co jsem přivezl, pokud poutník uctí každou relikvii do jedné v našem kostele bude mu odpuštěno setrvání v očistci v délce: 1 milión 902 tisíc..., 202 let a k tomu navíc 270 dnů Sláva Bohu. Amen. A teď bratře Martine ... Nemáte valné mínění o mých nových přírůstcích, doktore. Nejsem si jistý, že Kristus ano. Vážený vikáři, kéž bych mohl být jeden z tě

ch křesťanů, kteří vidí a slyší, věří a uctívají, a tím to končí. Doktor Luthere, v samotných relikviích to není. Jsou to pouhé symboly svatých mužů a žen, jejichž posvátnost jim umožňuje, aby se za nás přimluvili před Bohem. Symboly, to ano ale nenahrazuje symbol význam? Není tak samotný význam ztracen? Pokud to tak je, drahý vikáři, a říkám pokud ano, tak pak jsme ztraceni. Ztraceni a zatraceni. Tohle je také symbol. Ale je tohle ten největší Boží dar - Jeho jediný Syn, na kterého vzhlížíme? N

ebo to jsou kousky dřeva, a trocha rzi z hřebíků, kterým se klaníme? Krucifix dělá Kristovo utrpení prostému křesťanovi názornější, ať už jde o rolníčka se svou modlitbou k Svatému Krištofovi pro šťastnou cestu, u chudé vdovy zase její malinká madona (soška), voják, který jde do boje se svojím růžencem. Ano, dokonce i vévoda, se svými šlechetnými dary pro Kristovu Církev. Sebral byste jim tohle všechno? Doktore, jste knězem lidu. Nemůžete si dovolit rozdrtit jejich víru tím, že odtrhnete její vi

ditelnou oporu. Jako jejich kněz, odpovědný Bohu za jejich duše, můžu si to snad nedovolit odtrhnout? Symboly, aby inspirovaly oddanost, to ano, ale berličky, které podporují třesoucí víru? Doktore, odkdy ty náhlé pochyby? To nejsou žádné náhlé pochyby, ale rostoucí jistota. Vážený vikáři jak malou jistotu mám, co jste mi dal. Vyslyšel jste mé hříchy, poslal mě do Říma, aby si opevnil svou víru. Poslal jste mě ke studiu Písma, abych našel svého Boha. Přivedl jste mě sem do Wittenbergu, abych káz

al Jeho slovo, a právě zde v mé sekničce si připravuji své přednášky z epištoly sv. Pavla Římanům. A v ní si myslím, že jsem konečně našel pravdu. A když jsem ji objevil, bylo to, jako by se mi otevřely nebeské brány Římanům 1:17. Justitia enim dei, hmm justitia enim dei... Neb Boží spravedlnost se zjevuje z víry k víře... Neboť je psáno: "Spravedlivý z víry bude živ". (Ř 1:17 ČSP) A co má být? Ctihodný vikáři, nacházíme se zde něco o relikviích? Vírou živ je člověk a učiněn je spravedlivý, ne t

ím, co udělá pro sebe, ať se jedná o uctívání relikvií, zpívání na mších, poutě do Říma, kupování odpustků za své hříchy, ale vírou v to, co již Bůh pro člověka udělal skrze Svého Syna! Doktore Martine, pokud necháte křesťana žít z pouhé víry, pokud smetete všechny dobré skutky, všechny tyto nádherné věci, které odmítáte jako pouhé "berličky", co potom dáte na jejich místo? Krista. Člověk potřebuje pouze Ježíše Krista! "... Spravedlivý z víry bude živ..." (Ř 1:17 ČSP). POUZE (SOLA) skrze Krista!

V Římě v té době (1513 - 1521), vládl papež Lev X. z rodu Medicejských, druhorozený syn Lorenza Nádherného (II Magnifico). Jeho předchůdce Julius II položil základní kámen pro katedrálu svatého Petra a nový papež byl pevně rozhodnut, aby se stala nejkrásnějším chrámem v křesťanském světě. Papež Lev - milovník umění, vyčerpal bohatství Vatikánu svými rozhazovačnými výdaji. Aby znovu naplnil pokladnu, Lev X. zařídil prodej odpustků ve velkém propůjčoval kardinálské funkce těm, kteří byli schopni

si to zaplatit, a nabídl arcidiecéze těm, kdo dali nejvyšší částku. V roce 1517 mladý princ Albert Braniborský, který již byl biskupem ve dvou německých provinciích, poslal svého bratra do Říma, aby zařídil schůzku ohledně třetí provincie. Vaše Svatosti, zde na mapě Německa jasně uvidíte, co si můj bratr přeje. Tato oblast, Vaše Svatosti, zbývá někomu přidělit. Tyto (oblasti), už bratr má. Váš bratr musí být celkem bohatý. Pokud jde o Nás, vy Němci si nás představujete jako Kroisose (bohatý král

ve starověkém Řecku). Ale není tomu tak. Vůbec to tak není. Opak je pravdou. Jak máme zaplatit Michelangelovi za Sixtinskou kapli, to nevíme? A co se týče mistra Raphaela, už teď mu dlužíme tisíce. Ale Bůh nám dal papežství. Použijme jej tedy pro Jeho slávu a užívejme si to, dokud jsme naživu! Jsem rozhodnut odkázat Řím ještě skvostnější, než jsem ho obdržel a tohle bude ten nejcennější klenot v jeho koruně (královské). Ale zpět k naší záležitosti. Tahle žádost tvého bratra, řekněme, že mu umož

níme, aby se stal arcibiskupem v Mohuči. Jakých vyrovnání můžeme dosáhnout? 10.000 dukátů, Vaše Svatosti, toť množství, které jsem oprávněn přispět. Řekněme spíše 12.000? Tisíc dukátů za každého z 12 apoštolů. Vaše Svatosti, se vší úctou, existuje ale pouze sedm smrtelných hříchů. Proto by 7.000 dukátů ... Pak tedy deset tisíc. Jeden tisíc za každé z 10-ti přikázání. Můj bratr bude velmi potěšen. Také si myslím! Nejprve jsme mu udělili arcidiecézi v Magdeburku, i když na to neměl dost let. Pak n

ásledovalo povolení k držení té druhé prebendy - arcibiskupství v Halberstadtu. A teď, tímto mu potvrzujeme, do třetice prebendu třetí, tak, že se navíc může stát arcibiskupem v Mohuči! Naše otcovské požehnání pro tvého bratra. Udělujeme jeho žádosti svolení a přijímáme jeho příspěvek do pokladny Kristovy církve. Za předpokladu že... Svatý otče. Za předpokladu, že rozhlásí po celé německé zemi, naše speciální jubilejní odpustky, jejichž výnosy budou rozděleny mezi pokladnici vašeho bratra a tou

mojí. Rovným dílem, Vaše Svatosti! Rovným dílem. Alexandře jmenuji tě nunciem v Mohuči, aby bylo dosaženo tohoto požehnání. Nechť jsou odpustky načrtnuty v širším kontextu, než tomu bylo, protože to umožňuje našim milovaným Němcům výhradní právo na pomoc s výstavbou katedrály Svatého Petra! A nyní mí dobří lidé, toto není obyčejný odpustek! Tohle umožní postavit katedrálu sv. Petra v Římě a vy budete sdílet každou vyřčenou mši, která je tam sloužena od nynějška až do dne posledního soudu. Tady v

papežském jazyce latinském! '' Plenaria remissio Omnium peccatorum'' Co to má znamenat? Plné odpuštění všech hříchů! Osvobození od všech trestů! Zpověď není nutná! Platí to i pro vaše blízké v očistci! Protože kdo by chtěl vidět svou matku v plamenech ohně, když jí za drobný stříbrný může osvobodit? Protože jakmile mince o truhlu cinkne, z očistce duše do nebe vzlétne! Přistupte blíže dobří lidé, tak pojďte! Následujte je! Tak pojď! Willii!! (Opilec): "Gdo je to?" Podívej se na mě! Proč? Jéé, d

obrý otec Martin! Dobrý otec Martin! Uvidíme, jak budeš hmatat po dobrém otci Martinovi až učiníš své vyznání! Nemuším činit žádnou spověť, ...ádnou ... nikdy více. Všechny mé hříchy jsou již odpuštěny. Navždy! Kdo to řekl? Samotný Papež! Kde jsi to vzal? Za řekou. Zaplatil jsem za to pěkný prachy. Tetzel. Dopomož mi Bůh, udělám mu díru do jeho bubnu (aby nemohl svolávat lidi). Ale odpustků se musíte zříci s vážností, a to plným právem. A proto když jsou odpustky nadužívány, pokoutně nabízeny, h

andlovány, prodávány, tak to není spása! To je prokletí duší! A nenarážím jenom na Tetzela samotného. No, já vím, že náš vlastní dobrý princ, vévoda Friedrich dlouho pořádal zvláštní odpustky pro tento hradní kostel, ale "opravdu vidím, že Bůh nikomu nestraní". (Sk 10:34) A musíme sloužit Bohu, a ne člověku. Proto Vám lidé moji říkám: tím, že náš Pán Ježíš Kristus přišel na tuto zemi, tím, že trpěl a umíral, tím již zaplatil za naši spásu, navždy! Jak tedy může nějaký smrtelník, mnich, princ neb

o papež vydírat další platbu? Moji milovaní, nemůžete si koupit Boží milost! Amen. Och, a musím vám připomenout, že část vašich darů má být zaplaceno do příštího pátku na pořízení nové krávy pro klášter. Gratuluji vikáři, velmi pěkný návrh. Tohle bude festival, na který se nezapomene. Spalatine! Jaké bylo kázání? Jak se to vezme, Vaše Milosti. Vikáři, věděl jste, že Dr. Luther se chystal kázat proti odpustkům? Ne, Spalatine. Ale vím, že měl nějaké pochybnosti ohledně relikvií. Jaké jsou jeho nám

itky ohledně relikvií? S těmi nejsem obeznámen, Vaše Milosti, ale určitě vím, že doktor Luther je silně znepokojen nadužíváním odpustků zástupcem arcibiskupa v Mohuči. Tetzelem! Luther má pravdu! Nařídil jsem Tetzelovi, aby se zdržoval mimo moje území s těmito odpustkovými listinami a arcibiskup souhlasil. Tetzel dodržel dohodu, pane, ale naši Wittenberčani překračují řeku, aby se k němu dostali. Tak tomu učiním přítrž! Ať si nakoupí odpustky v našem kostele všech svatých a saské peníze zůstanou

u nás doma. Vaše Milosti, obávám se, že Dr. Luther zpochybňuje jakýkoli prodej odpustků, včetně těch našich. Na základě čeho..? Totiž, že pro prodej odpustků neexistuje žádná opora v Písmu, Vaše milosti. Celý ten čas! A zrovna v předvečer svátku Všech svatých! Vaše Milosti, jako nadřízený Dr. Luthera, pevně věřím, že ho můžu udržet pod kontrolou. Kdybych si byl jistý, že učení Dr. Luthera ubližuje duším mého lidu, ani chvilku bych neotálel a nechal Vás ať zasáhnete. Ale jak si mohu být jistý?

Kdo jsem já, abych umlčel Božího posla? Ne. Ať Luther píše, káže, argumentuje a debatuje. Jestliže má pravdu, Bůh nedovolí, aby jeho pravda zůstala nevyslyšena. Pokud nemá pravdu, všechno to přijde nazmar. Cokoliv on dělá, vím, že to bude dobré jako od věrného Božího kazatele. Jsi ... jsi si jistý, že víš co děláš? Spalatine, po staletí se lidé snaží objevit pravdu skrze diskusi. To je vše, co dělám. Napadlo tě, o tom vést spor mimo kazatelnu třeba na univerzitě nebo v tvém církevním řádu? Nesmy

sl... Mluvíš, jako kdybych se chystal kázat vzbouření a rebelii. Ty i já dobře víme, že Tetzel zachází příliš daleko. Tvůj spor není s Tetzelem, ale s těmi, kteří stojí za ním. Třeba arcibiskup v Mohuči. Taky že ano! Pošlu stížnost Jeho Excelenci, mohučskému arcibiskupu. Doktore, ať už máš či nemáš pravdu ohledně odpustků - to mi nepřísluší posoudit. Ale jsou součástí naší (římské) církve! Spousty, hodně jich před Tebou kázalo reformu takovou nebo onakou. P. Valdes, J. Wycliff, G. Savonarola, J.

Hus a jak to dopadlo? Církev (římská), existuje a vždy bude. Savonarola? Hus? Ten skončil na hranici (byl upálen)! Spalatine, jdi s tím strašit někoho jiného. Paličáku jeden svévolný... Nadávej mi jak chceš, ale hlavně mi dej pokoj. Spalatine! Nemám lepšího přítele, než jsi ty, ale nemáš právo ode mě žádat, i když jde o mé bezpečí, abych přestal pátrat po Boží pravdě. Drahý Pane Ježíši Kriste, v tomto, jakož i ve všech ostatních snaženích ne má vůle, nýbrž Tvá se staň. Amen. Wittenberg, v předv

ečer dne všech svatých, 31. října 1517: sotva kdo si všimnul Martina Luthera jak míjel, ty kteří čekali, aby se mohli pomodlit před relikviemi, jež měly být vystaveny v hradním kostele. Přibití plakátu na dveře místního kostela nebylo nic neobvyklého, poněvadž to bylo obvyklé místo pro zanechání vzkazů jak z univerzity tak o veřejných událostech. Mezi těmi čekajícími na odpuštění a požehnání, nikdo nemohl vědět, že tento dokument se stane jedním z nejčtenějších v celé historii. Je to něco něco l

atinsky. Takto Martin Luther zveřejnil svých 95 tezí s úmyslem, že budou čteny a diskutovány pouze mezi učenci. Slovní obsah těchto tezí vytvořil okamžitou potřebu zvýšení počtu dotisků. teze č. 81: Facit haec licentiosa Takové nespoutané kázání odpuštění veniarum praedicatio, dělá i pro učené muže obtížným ut nec reverentiam Papae facile sit, uchránit posvátnou úctu, která náleží papeži, etiam doctis viris, před pošpiněním redimere acalumniis, před pošpiněním a calumniis před pošpiněním aut cer

te argutis a oprávněnými dotazy laiků questionibus laicorum! a oprávněnými dotazy laiků Každý křesťan, který pociťuje opravdové pokání za své hříchy má dokonalé odpuštění od potrestání i od hříchu a to bez nutnosti odpustků! Odpustky jsou sítě, kterými Řím loví bohatství zámožných lidí. Marná je naděje na spásu skrze odpustky dokonce i když se za ně sám papež, zaručí svou vlastní duší. Tiskaři si nechali teze přeložit do jazyka obyčejných lidí. Během pár týdnů se staly hlavním tématem v Německu.

Během pár měsíců byl celý křesťanský svět v jednom ohni. Je lepší dát peníze chudým než kupovat odpustky. Zde můj pane arcibiskupe, přeloženo pro každého, aby byl schopen si to přečíst. Potom není divu, že mé prodeje odpustků padají ke dnu! A co chceš, abychom v tom udělali, Tetzeli? Dejte mi tři týdny Vaše Eminence. Obrátím proti němu lid jako proti kacíři. Spálím jeho knihy, a upálím jeho samotného, a jeho popel rozptýlím do Labe. Luthera upalovat nebudeš a já také ne. Od jeho poslušného služ

ebníka, arcibiskupa mohučského, k rukám našeho Svatého otce v Římě. Skutečný poklad (římské) církve je svaté evangelium slávy a Boží milost. Proto, proč papež nevyprázdní očistec výhradně na základě křesťanské lásky k bližnímu? Který opilý Němec tohle napsal? Martin Luther, mnich řádu Augustiniánů. Takže to je váš vychytralý učenec, váš ušlechtilý teolog. Rozdílné akademické chápání, Vaše Svatosti. Rozvratné učení podle mého názoru! Důležité je hlavně to, jaký vliv to má na výnosy z odpustků na

chrám sv. Petra? Tohle, před zveřejněním tezí... A nyní. Della Volta, jako zástupce řádu Augustiniánů, si přeji, abyste to vzal do rukou a zarazil toho Martina Luthera, který otřásá Německem tím, že káže nová učení. Ať nemáme v Německu žádné problémy. Poprvé během pár století řekl Němec Římu, kam se má klidit! Tady na obrázku, jak Luther píše, sráží papežskou korunu! A tady náš sedí kurfiřt, a Lutherovi naslouchá! Ale vidíte tu husu tam dole? Víte co to znamená? Ano, Hus! Jan Hus, který byl upál

en na hranici, když se snažil očistit Řím! Vidíte, co se nám snaží udělat? A zde přichází náš Němec, aby nás vedl proti tyranii Říma a oni z něj chtějí udělat kacíře, stejně jako z Jana Husa! Jaké buřičské neřády zde Němci chovají? (Tetzel): Na místě bych ho upálil! To by od Vás už stačilo! Vraťte se zpět do svého kláštera a čiňte pokání kvůli škodě, kterou jste způsobil! Smím Vám připomenout, že jsem z Říma přišel, abych se zabýval Lutherem, a ne Tetzelem? Co je tohle? Vaše Eminence, myslím, že

náš učený Dr. Eck může dát odpověď na vaši otázku. Vznešený Alexandře, s veškerou úctou k vám, Vaše Eminence přemýšlí jen o urážce svatého otce. Nicméně, jistě jste si všimli té husy na tomto dosti důmyslném obrázku. Mistr Jan Hus (1369/1370 - 1415) ten kacíř, souzený, obviněný upálený na hranici, je spojován s Lutherem ohledně společného smýšlení. Do této doby byl Wittenberg široce považován za baštu Lutherových následovníků. Navzdory hrozbě vyhoštění, vyobcování a uvěznění, pokračoval Martin

Luther po dva bouřlivé roky ve srovnávání církevní praxe a učení oproti Písmu Svatém. Mistře Melanchthone! Dlužím Vám svou omluvu. Proč omluvu, Dr. Luthere? Způsobil jsem vám příkoří. Když jste poprvé přišel do Wittenberku pochyboval jsem ohledně Vašich znalostí, ale Vaše polemika minulý večer mě utvrdila o omylu. Jsem rád, že jste na naší fakultě. Jste velmi ušlechtilý. Něco Vám řeknu. Uzavřu s Vámi výhodný obchod. Vy mě budete učit řecky a hebrejsky a já Vás všechnu teologii, co znám. Doktore,

já u Vás již se studiem začal. Znám všechny vaše práce. Dr. Luthere! Dr. Luthere, mám dobré zprávy! Co se děje Dr. Carlstadte? Jsem pozván do Lipska na rokování! Cože rokování? Ano, abych hájil naše teze. Vy? Cožpak jsem ztratil řeč? Čekám už rok a půl na vyslyšení abych sám obhájil svoje vlastní učení. Okamžíček doktore, Já jsem Váš nadřízený. Když jste byl novic, měl jsem již doktorát z teologie a zpochybňoval jsem odpustky dlouho před Vámi! Buďte rád, že za Vás budu bránit Vaše práce proti E

ckovi. Eckovi?! Johann Eck? Ano. Co je s ním? Roznese Vás na kopytech! Četl jsem vaše návrhy a ani jeden z těch všech 406-ti návrhů neobstojí! Uznávám, že jste nejspíš začal dříve nežli já, ale tentokrát jste kousl do většího sousta než můžete ukousnout! Dr. Luthere, já ... Vážení doktoři, o tohle tu teď nejde. Mohu se zeptat, jak to, že se rokování má konat v Lipsku? O co jde? Jde o historii tamní univerzity. Byla totiž založena následovníky J. Husa. Eck se zajisté pokusí ztotožnit Vaše učení s

Husovým učením. Hus, Hus, tak to bylo před sto lety! Johannes Eck a já bychom mohli objasnit pravdu jednou a pro vždycky! Eck! Jediný teolog v celém Německu, proti kterému bych se chtěl postavit na odpor. Carlstadte, potřebujete pomoc. Jedu s Vámi! Nejste ale pozván. Pak se pozvu sám! Nemáte bezpečný průchod. Nemůžete jít. "... dotyčný Dr. Carlstadt, má bezpečný průchod do Lipska spolu s ostatními členy své skupiny! " Mistře Melanchthone, přijímáte také pozvání Dr. Carlstadta? Martin Luther ces

toval do nepřátelského Lipska ve společnosti svých dvou zanícených přátel Andrease Carlstadta - vzdělaného ale impulzivního, a Phillipa Melanchthona, mladého učence, který se měl stát jedním z hlavních vůdců reformace. Smrt Lutherovi - "saskému Husovi" Ctihodní duchovní otcové, v reakci na návrh učeného Dr. Ecka, ohledně sporu s Pelagiány ... Námitka! Ohrazuji se proti pokračování diskuze, pakliže se bude ctihodný Dr. Carlstadt uchylovat i nadále ke svojí ... "knihovně" Ale... Je si můj oponent

vědom toho, že bylo dosaženo precedentu? Sv. Augustin bral v úvahy knihy při sporu s Manicheánskými. Odvolávám svoji námitku. Smyslem tohoto sboru je, aby byl vyslyšen dostatek argumentů na obou stranách. Doktore Martine Luthere, v návrzích Dr. Carlstadta je začleněno mnoho věcí z Vašeho učení. Pokud po tom tak toužíte, můžeme je zde probrat. Ctihodní pánové, velevážený Dr. Ecku, skutečně po té diskuzi toužím. Ve jménu našeho Pána, Amen. Z úcty k nejvyššímu biskupovi - papeži a k římské církvi,

raději bych dal přednost nezúčastnit se diskuze, která nemůže vést nikam než k nejednotnosti uvnitř šiku věřících, ale z úcty k pravdě... ...opakuji, nebyl to Sv. Petr, na kterém Kristus založil církev, nýbrž na Sobě samém. Ale můj drahý doktore, spousta odborných kapacit s Vámi nesouhlasí. Caprectus, Jan Scotus (1300), Petr Lombardský(1100), například. Hmm a nemluvě o Sv. Cypriánovi (?-258) a Lactantiusovi (asi 260 – 317), ano doktore, nesouhlasí. Ale můj zdroj nesouhlasí se všemi dohromady. A

kdo je ta autorita? Apoštol Pavel, protože "nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. (1. Korintským 3:11) Ale doktore, tyto útoky na papežství nemůžou pomoci ničemu jinému než vnesení nejednoty do církve! To není mým záměrem! Ale efekt je stejný jako by to bylo! Vlastně, je všeobecně známo, že jsou vaše doktríny uznávány těmi, kteří již církev rozdělili. Vyjmenujte je! Následovníci J. Husa! Husité se mýlili! Ale přiznávám, že u nich shledávám ho

dně věcí v jejich učení, které jsou přijatelné ke Kristu. Jako například? Jako například tohle: "Existuje pouze jedna univerzální církev." Nebo tohle: "Kvůli spáse není třeba býti poddaný římskému papeži." Ale doktore, tohle je jádro kacířství. To je přesně to, co Hus řekl! Nezáleží na tom, kdo to řekl; zkrátka je to pravda. Martine Luthere, myslíte si, že jste jediný, který zná pravdu? Řeknu Vám co si myslím. Mám právo svobodně myslet, právo nebýt otrokem jakékoliv pozemské autority, právo vyzn

ávat co se mi jeví jako pravdivé ať je to prověřené nebo neschválené, ať je to z úst katolíka nebo kacíře! Potom ale popíráte autoritu papeže! Ve věcech víry, se domnívám, že ani úřad ani papež, ani jiný člověk, nemá moc nad mým svědomím. A tam kde oni odporují Písmu (Bibli), tam já odmítám papeže i úřad a vůbec všechny! Prostý laik-nekněz vyzbrojený biblí, je lepší nežli nejmocnější papež bez Bible. Kacířství! Doktore Luthere, kacířství! Kacířství!? Budiž. Stejně je to pravda. Takže prostý laik

s Písmem je lepší nežli papež? A vůbec se nestaráte o doktrínu ať už je katolická nebo kacířská, dokud se Vám hodí do krámu? Dr. Luthere, tohle už je příliš. Co si přejete abych udělal otče? Přestaňte útočit na Řím. Okamžitě, nastálo! Ale já neútočím na Řím! Pouze zkouším najít odpověď na jisté otázky. Kdo jste, že můžete zpochybňovat Řím? Přikazuji Vám abyste přestal! Dokud nevypátrám pravdu, tak nemůžu přestat. Vy odmítáte?! Vy mě neuposlechnete? Musím. Odpusťte otče. Odpustit?! Nechte nás o

samotě. Nemůžu Vám odpustit bratře Martine. Namísto toho Vás uvolním ze všeho co svazuje vaši ruku a Váš jazyk do této chvíle. Zbavuji Vás poslušnosti Vašich přísah posvátných slibů řádu Augustiniánů. Alespoň nepřinesete hanbu svému řádu, jako jste vnesl rozkol do Vaší církve. Zůstáváte knězem, ale již nejste mým mnichem. Ach Martine, Martine... Nevidím před Vámi nic než kříž. Nechť má Bůh slitování s Vaší duší a s těmi kdo následují Vaše kázání. Tak moc bych chtěl, ale nemohu. (povyk) "čas mlče

ní již skončil, a nyní nastal čas promluvit." Panstvo v naší zemi se musí postavit proti papežovi jakožto společnému nepříteli a ničiteli. Máme sice jméno císařství, ale papež má všechno, co je naše. Nechme ho ať nám dá zpátky naši svobodu čest, tělo a duši." A to Vaše svátosti, bylo ještě mírné ve srovnání s tímhle: "svobodu od tyranie Říma..." "...každý člověk je před Bohem svým vlastním knězem..." Tak a teď něco sepíšeme My. Načrtněte odsouzení tohoto muže. Uvidíme jak jeho víra obstojí proti

papežskému dekretu. Vaše svátosti, předpokládali jsme sepsání prvního návrhu. Exsurge, domine! (Povstaň ó Pane) - papežská bula Povstaň Pane a posuď tvůj případ. Divoký kanec vpadl do Tvých vinic. Povstaň, ó Petře, povstaň ó Pavle, povstaňte svatí, povstaň církvi univerzální. Již nemůžeme dále trpět tohoto hada který se plíží skrze pole Páně. Knihy Martina Luthera obsahující jeho omyly, mají být vyhledávány a páleny inkvizitory. Co se týče Martina Luthera samotného, drahý Bože, jaký úřad otcovs

ké lásky jsme zanedbali, abychom ho z jeho chyb odvolali? Nyní tedy, mu dáváme 60 dní na to aby vzal svá díla zpět, a neodvolá li, bude na něj uvalena klatba a exkomunikace. A pakliže bude seznáno, že kterákoli osoba podpoří nebo pomoc poskytne zmíněnému Martinovi Lutherovi tato osoba bude předmětem stejné exkomunikace a klatby z naší strany a bude spolu s ním stát pod spravedlivým rozhořčením všemocného Boha a apoštolů Petra a Pavla. Podepsán Lev a zapečetěno vlastní papežskou pečetí. 60 dní? K

dy se završí? Zítra. Wittenberg v noci 10. prosince 1520. Říme! Poněvadž ničíš Boží pravdu, nechť Hospodin zničí tebe v těchto plamenech! Co jste jako vzteklí psi?! Copak je tohle křesťanská svoboda v praxi? Pakliže chce Bůh svrhnout modly, pak je Sám srazí k zemi! Tohle je stále dům Boží! Pá mě vysvobodil od mých nepřátel a od přátel též. No, z celé té latiny, rozumím jedné věci: chcete abychom se Luthera chopili a předali ho vám. Tím jsme byli pověřeni. Jeho svátost chce Dr. Luthera v Římě. K

soudu? To nebude nezbytné. Již byl odsouzen v papežově dekretu Hmm, rozumím... A co s ním uděláte potom, vsadíte ho na mučidla? Nemusíme jít až do takových extrémů. Milosrdenství jeho svátosti, Vaše jasnosti... Chacha! Ano. Znáte Erasma Rotterdamského? Celý svět zná učeného Erasma. Erasme, už jste četl práce Martina Luthera? Tak trochu Vaše jasnosti. A jaký je váš názor? Tenhle mnich by měl mít svůj soudní proces před soudci z různých univerzit. Nicméně, nemůže ho vyhrát. Takže pak se tedy mýlí,

že Mistře..? V jakých bodech? Ve dvou, Alexandře. První: vzal ztečí papežovu korunu. A druhý: kritizuje panděra mnichů. Oba dva jsou vážné a neodpustitelné hříchy! Vaše jasnosti, nepřišel jsem z Říma proto, abych šprýmoval s učenci. Ve jménu svatého otce, vydáte toho kacíře? Šlechetný Alexandře, buďme rozumní. Martina Luthera jsem viděl jen jednou a nejsem ani obeznámen s jeho knihami. A rovněž nesleduji jeho kázání, na rozdíl od spousty mých poddaných. Ale vím, že je to muž silného přesvědčení

vzdělávající se, Boha se bojíce. Přesto, i kdyby byl obyčejným zlodějem, nemohl bych Vám ho předat, aby byl v okovech vlečen do Říma. Ne, nesnažte se mě nesprávně chápat, není to Luther - ten člověk - kdo je důležitý. Jde o princip, že je-li obviněn člověk, má mít spravedlivý soud před svými vlastními krajany. Luther je můj poddaný Alexandře, a jako on mi je povinován loajálností, tak já jemu dlužím ochranu. Nemohu udělat o nic méně, už jako křesťan anebo princ. Proto navrhuji, aby se tato zále

žitost přivedla před kongres a nechť tento sněm rozhodne, jak má býti naloženo s Martinem Lutherem! Na jaře roku 1521, se Luther vydal na cestu do města Worms aby stanul před před kongresem, parlamentním shromážděním německých zemí. (fanfára na trubku) (jásání) Ve Wormsu v tu dobu čekal potomek rodu Habsburků, vévoda rakouský, burgundský, jižních zemí Neapole a Španělska, císař Svaté říše římské a obhájce svaté církve, jeho katolické Veličenstvo, Karel V. Já ho předvolávám k soudu, a on přijíždí

jako přemožitel. Jste si jisti, že jste neudělali nějakou chybu? Vaše Veličenstvo, to jak přijíždí, není důležité. Jak ale bude odpovídat, to je důležité. Nesmíme mu dát příležitost k proslovu. Schválí laskavě Vaše veličenstvo náš postup výslechu? Máte jeho knihy? Ano vaše veličenstvo. Do poslední! Dr. Luthere, nebudete mluvit, dokud nebudete tázán. Martine Luthere, jeho posvátný a nepřemožitelný majestát vás předvolalo před svůj trůn, abyste zodpověděl jisté otázky. Slovy dvě a pouze dvě. Prvn

í otázka, Uznáváte, že toto jsou vaše spisy? Ano, ty jsou moje. Pak druhá otázka jeho císařského Veličenstva zní: Budete trvat Martine Luthere na tom, co jste napsal? Nebo jste připraven k odvolání těchto spisů a přesvědčení, které obsahují? Nejmilostivější císaři, Princové, panstvo, přišel jsem připraven k diskuzi, a ne k výslechu. Dr. Luthere, odpovězte na otázku! Odvoláte nebo neodvoláte, co jste sepsal? Nerozumím tomuto postupu. Odvolat? Cožpak nemám být vyslyšen? Slyšel jste otázku jeho vel

ičenstva. Čeká na vaši odpověď. Moji odpověď? Neměli byste mě žádat, abych v jediné chvíli popřel několika letou práci. Doktore Luthere! Proto, nejmilostivější veličenstvo, vás prosím, dejte mi čas! Dejte mi víc času! Jeho milostivé veličenstvo vyhovuje vaší žádosti. Dostavíte se zítra na stejné místo s připravenou odpovědí. [zvoní zvon] Vyslyš mě, Otče, vyslyš mou modlitbu. Svěřil jsi mi Svůj spor, abych jej zde bránil. Tvé drahocenné Písmo, abych prosadil. Tys svěřil mé bratry, Tvé drahé děti

do mých rukou, do těchto nehodných rukou. Tys můj štít, Tys má pevnost. nechť je mi dáno, získat vědění v hodině potřeby, jaké slovo za Tebe vyřknout. Ve jménu Pána Ježíše, Amen. Dr. Luthere. Včera jste uznal, že jsou tyto spisy vaše dílo. Řeknete nám nyní, trváte na tom, co jste v nich napsal, nebo jste připraven odvolat tyto spisy a přesvědčení, které obsahují? Já se velice omlouvám jestli se mé mravy nehodí k tomuto soudu nebyl jsem totiž vychován v královském paláci, ale v ústraní kláštera.

Jsem žádán, abych odvolal tyto spisy. Ale ty se týkají různých oblastí. V některých, diskutuji o víře a dobrých činech. Pokud bych je měl odvolat, musel bych popřít přijaté křesťanské pravdy. V jiných útočím na papežství a napadám ty, kteří sužují křesťanský svět a ruinují těla a duše ostatních lidí. Pokud bych měl odvolat tyto musel bych pak být jako pláštík, co přikrývá zlo. Nejjasnější císaři, význační Princové, šlechetní pánové, jsem pouze člověk a ne Bůh. Ale musím se bránit, podobně jako J

ežíš Kristus když řekl jako já teď říkám: "Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné." (Jan 18:23) Martine Luthere, neodpověděl jste na otázku. Dejte nám jednoduchou odpověď. Odvoláte nebo neodvoláte? Ptáte se mě na jednoduchou odpověď. Tady je. Pokud mě nepřesvědčíte z Písma a nikoli papeži a koncily, které si tak často protiřečí, pokud nebudu přesvědčen, že se mýlím, jsem vázán k mým přesvědčením dle textů z Písma Mé svědomí je připoutáno k Písmu Božímu. A jít proti svědomí není ani

správné ani bezpečné. Proto nemohu a taky neodvolám! Jak zde stojím nemohu jednat jinak. Dopomož mi Bůh. Amen. Kdo to je tenhle mnich, který jde proti církvi? A proti mně? Měl jsem se ho tam tehdy chopit a nechat ho... Ale byl pod mojí ochranou bezpečného průchodu. Nemůžu porušit své královské slovo. Vaše nejjasnější Milosti, smím jenom podotknout, že ani císař nemusí dodržet svůj slib, jde li o kacíře? Dáme mu 21 dní. Poté budou jeho knihy vymazány z paměti lidstva. Jeho následovníci ať už jsou

kdokoliv, budou zavrhnutí a tenhle Luther sám, bude pod naší klatbou! Nikdo ho nesmí skrývat, nikdo jej nemá chránit! Tímto jej prohlašuji za štvance, který může být beztrestně pronásledován chycen kýmkoli, kdekoli a potom zabit dle libovůle. Na cestě zpět do Wittenbergu když ozbrojení muži na koních unesli Martina Luthera, jen pár zasvěcených vědělo, že "únos" nechal zařídit vévoda Fridrich, který se obával o Lutherovu bezpečnost. Wartburg - hrad poblíž Eisenachu byl vybrán jako úkryt pro toho

to kacíře, zatraceného teď již papežem i císařem. Během svého 10-ti měsíčního exilu, Luther dokončil svůj překlad Nového zákona. Jakým jazykem to je psáno, pane? Řecky? Ano. Neumím řecky. Umíš vůbec číst? Och ano pane. Ale pouze ve svém rodném jazyce. Podívej se na tohle: "Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa." (Jan 6:51) To jsou Ježíšova slova v Novém zákoně. Vidíš, n

aše německé slavíky můžeš naučit zpívat stejně sladce jako jejich latinské nebo řecké kamarády. Nikdy sis neuvědomil, že Luther byl víc než jen teolog s pár odlišnostmi v učení mezi ním a Římem. On byl vůdce hnutí Jenom proto, že tu není, musí být hnutí opuštěno? Luther byl průvodce ne vedoucí. Chtěl abychom následovali čistou křesťanskou pravdu a ne tu lidskou! Ale Luther jmenoval muže, který tu pravdu má učit! Předpokládám, že Vás. Ne! Vás Melanchtone. Dokonce předtím než opustil Worms, tak mi

řekl: "Carlstadte, můj život neznamená nic. Je mi jedno co se mnou bude, dokud bude živ Melanchton a potáhne tu káru dál." A vy, co jste udělal? Učím, píšu, modlím se. Co chcete ještě víc? Akci! Chystám se představit jisté reformy. Tohle nazýváte reformy? Jak to nazvete vy? Revoluce! Bratři, divíte se jak se opovažuji před Vás vystoupit jako kněz bez jakékoliv kněžské róby? Věřte mi, uvidíte u mě víc takových překvapujících věcí! Protože již nejsme svázáni pravidly Říma! Luther zlomil naše pout

a. Vyznání, kněžské hávy, svíčky, korálky už je nepotřebujeme! Pryč s nimi! Jeptišky a mniši, dny půstu a bdění, pryč s těmito neužitečnými zbytky! Bratři, potřebujeme pouze víru, naší víru! Jsme na pochodu a co nám stojí v naší cestě, musí zmizet! Kolikrát Vám mám opakovat že mám svázané ruce, papežův edikt a císařův zákaz! Vévoda Frederik chce, aby zůstal ukrytý dokud nebude bezpečné, aby mohl vyjít ven! Stejně, on... by všechno schválil, co jsme udělali. My? Mě vynechte z toho, co děláte. Lut

her opustil společenství; během deseti měsíců jste lid obrátil v chátru! Musíte stále trvat na neporozumění mé snahy? Pokouším se církev očistit, lidé chtějí akci - je to moje vina, když jdou až příliš daleko? Pokud jdou příliš daleko! Kdo je vede? Alespoň jsem něco udělal. Oba dva vás prosím, klid prosím! Všichni hledáme stejný cíl - království Boží, nemůžeme spolupracovat, abychom ho dosáhli? Co si přejete, pane? Svou kazatelnu. Martine! Kdo ti dal svolení k návratu? Nikdo. Díkybohu, že jsi zp

átky. Konečně bude ve Wittenbergu mír! Mír? Co jsi pro to udělal..? Kdokoliv z Vás? Nic! A pokud jde o Vás Carlstadte, po tom co jste zapříčinil, už pro Vás ve Wittenbergu není místo. Jděte mi z očí! Jak si přejete Dr. Luthere. Náš Ježíš Kristus je zrazen tím co jste tu udělali. Jak se opovažujete ničit? Kdy se konečně naučíte, že i víra samotná bez lásky nestačí. Kdy už pochopíte, že pro získání bratrů a sester musíme jít z druhé strany s láskou a ne silou! Vztáhli jste ruce na krucifix. Jak se

opovažujete zneuctít něco, co by mohlo člověku pomoci s jeho náboženskou úctou? Co Vaše víra? Co Vaše láska? Říkám vám, ovocem evangelia není jen spravedlnost, ale i láska! Křesťané! Takhle musím používat vlastní svobodu! Musím se odevzdat svému bližnímu jako se Ježíš Kristus v lásce odevzdal mně. Nesmím v životě dělat nic co není potřebné pro mého bližního, neboť skrze víru mám vše, co pro sebe potřebuji. Takovýmto způsobem a pouze takto, se mohu stát skutečným dítětem milosrdného Boha. Násled

ujíce Lutherova učení a příkladu, mnoho mnichů a jeptišek opustilo uzavřený klášterní život, aby sloužilo Bohu a lidem uvnitř komunity. Jedna z bývalých řádových sester, které Luther pomohl k místu vychovatelky v jedné z Wittenbergských rodin, byla Katharina von Bora. Ostatní dívky z kláštera nezpůsobily tolik starostí jako Vy. Osm z nich se šťastně vdalo. Co Vám vadí na Dr. Armsdorfovi? Och ne, je příliš starý. A co potom Dr. Glatz? Och ne, jenom ne Dr. Glatz! Nedívejte se na mě takhle. Co máte

na mysli je naprosto vyloučeno! Mám věk na to být Vaším otcem. Nepředpokládám, že byste to věděla. Ano, vím o tom Dr. Luthere. Hmm o to vlastně ani nejde. Zapomínáte pár věcí. Neuvědomujete si, že mě nazývají kacířem? Že mě můžou pověsit na každém stromě, kdekoliv upálit na hranici mimo hranice Saska? Ano, vím o tom Dr. Luthere. A bývali by to onehdá udělali i uvnitř Saska nebýt vévody Fridricha, kéž jeho duše odpočívá v pokoji. Ne ne, muž s klatbou od papeže a s císařovým prokletím nad svojí h

lavou, není pro Vás tím správným mužem. Musíme Vám najít jiného manžela. Ano Dr. Luthere. Katharino von Bora, berete si tohoto muže za svého právoplatného manžela? Ano, beru. Spojte své pravé ruce. Touto Vaší přísahou lásky a víry stvrzuji Váš svazek jako nerozlučné křesťanské manželství ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého, Amen. Jak čím dál víc lidí chápalo smysl učení Martina Luthera, tak se jejich podpora stala tak mocná, že v neustále rozšiřujících se částech impéria bylo nemožné vynutit si

císařský výnos proti Martinu Lutherovi. Přitom Luther neměl v úmyslu založit novou církev nýbrž raději zbavit lidských omylů tu, ve které usiloval zůstat. Stále doufal, že římská církev uzná nejvyšší autoritu Písma. Během těchto let psal a kladl si i otázky, kázal a učil. A teď Kurt! Uvidíme co umíš. Zavři knihu! Já vím co v ní je. Otázka je, jestli to víš i ty? Jaké je páté Boží přikázání? Nezabiješ. Vždyť to víš! Gustave! Ano, Dr. Luthere. A co to znamená? "Měli bychom z Boha mít bázeň a milov

at jej, abychom bližnímu svému neublížili na zdraví ani ho jinak poškozovali, ale rozdělili se o jídlo a pomáhali mu v každé nouzi" Na to jsi přišel sám? Ne pane. To říká katechismus. Ale to nedokazuje, že víš co přikázání znamená. Nestačí jenom znát slova. Musíme o nich přemýšlet. Ano Dr. Luthere. A teď, příští týden bude hodina o hodně těžší. Šesté přikázání. a význam druhého článku této víry. Tohle všechno pane? Ano všechno... Hmm, tak ne. Jenom půlku. "Věřím, že Ježíš Kristus, skutečný Bůh,

zplozený Otcem z věčnosti, a zároveň skutečný člověk, narozen z panny Marie, je můj Pán; který vykoupil mě, ztracenou a odsouzenou bytost vykoupil mě a osvobodil ode všech hříchů, od smrti a moci ďábla." Konec vyučování! Uhánějte všichni domů. A příští týden dojděte včas! Během 13 let od chvíle, kdy Martin Luther přibil teze na dveře Wittenbergského kostela, hnutí za reformu získalo ohromnou sílu ve velké části Evropy. V Augšpurku v roce 1530, došlo k nejdůležitějšímu ze všech pokusů o dosažení

jednoty uvnitř římské církve. Vévoda Frederik byl po smrti, a jeho nástupcem se stal jeho bratr, Jan Vytrvalý. Mnich, jehož svědomí mu nedovolilo, aby odvolal, byl stále psanec a nemohl být v Augšpurku přítomen, aby promluvil. Martine! Augšpurk! Všichni budou v Augšpurku, kromě mě. Kdo stál před císařem ve Wormsu? Kdo při mně tenkrát stál? Ale teď již nejsi sám. Půlka Německa je na Tvé straně. Náš nový kurfiřt - vévoda Jan, princ Filip Hessenský To mám vložit moji víru do princů? Můj milý Martin

e, Tvá víra je v Bohu. Ale až Princové vloží svoji víru v Boha též, a stanou na tvé straně, to i císař bude muset naslouchat. Oni ke mně mluví jiným jazykem. Mluví jako vládcové, vojáci, muži násilí. O něco méně laskavěji nežli ty? Já nejsem laskavý! Ach Martine. Nu což, mám dojem, že musíme čekat, a doufat, a důvěřovat Bohu, našim přátelům a snad i princům. Jste Princové; já jsem teolog, ale jste to vy, kdo jste byli povoláni císařem, abyste vyhlásili svojí víru. Ne naší, ale papežovu. Naše vír

a je víra, jakou zastává Martin Luther. Luther sem měl přijet. Jak by jen mohl, princi Filipe, když je podřízen klatbě císaře. Můj bratr, vévoda Frederik, dokud žil, ho v Sasku chránil. Naší spojenou sílou, bychom snad mohli... Vévodo Jane, asi bych byl schopen jej ochránit v Braniboří. Ale i kdyby každý z nás, ho tu mohl ochránit, byl by nám nápomocen? Je to přece jenom neústupný muž. Kongres je svolán císařem, se píše v pozvánce, aby dohlédl na to, že se všichni přidrží jediné správné víry, že

budeme žít v souladu v jedné společné církvi. V té Lutherově nebo římské církvi? Ani jedné! V církvi Ježíše Krista. Jen si nemyslete, dobrý doktore. Císař nevidí žádný rozdíl mezi Kristem a Římem. Jak znám císaře, jeho náhlá vášeň pro shodu není náboženského charakteru. Uvidíme jestli mám pravdu. Bude nás prosit, abychom se spojili poněvadž se bojí útoku Turků. Jediné co po Římu žádáme, je aby uznal pravdu. Tu pravdu, kterou bible učí a Luther káže. Já prohlašuji, že naše odlišnosti s Římem moh

ou být urovnány. S kým? Skrze koho? Domluvil jsem si schůzku s doktorem Eckem. Doktorem Johnem Eckem? Znám Vás jako učence Dr. Melanchtone. Nevím o Vašich schopnostech vyjednávat nebo urovnat rozdílnosti, o kterých si většina z nás nemyslí, že by šly urovnat. Vaše výsosti, odpusťte ale mám jiný názor. Leč Martin Luther si sám vybral Dr. Melanchtona aby za něj mluvil. Tak to zkuste se svým Doktorem Eckem, ale ujistěte se, že budete prezentovat Lutherovo učení, a ne učení Říma, jemuž podléháte. To

hle kacířství se šíří jako epidemie. Švédsko, Dánsko, Norsko, Francie. Nemluvě o Polsku, Prusku a Rakousku. 404 samostatných a výrazných herezí, mistře Philipe. Čtyřistačtyři (404)! To jsou jen ty, o kterých byl císař dobře informován! Martin Luther, nepřítel církve uvnitř církve. Falešný prorok nepravosti. Nazývá římského papeže "Antikristem", katolickou církev "nevěstkou", biskupy "cizopasníky a modly", teology zase "netopýry", katolické prince "krysí vejce"! Ach, kdyby tady byl, vyřídili bych

om si to s ním! Učený doktore, on tu není. A Vy to s ním řešit nemusíte. Ach ten, ten bezbožný... Nádavky stranou, drahý doktore, zajisté můžeme dosáhnout kompromisu který potěší císaře. Pokud bude pár věcí uhlazeno, můžeme uzavřít mír. Celá potíž se točí okolo zanedbatelného odchýlení se od zvyklosti. Například? Dovolte nám, abychom přijímali obé, chléb i víno při Večeři Páně, dovolte uzavírat manželství kněžím a mnichům. Koneckonců, nepřiznáváme se ke stejné víře? "Věříme v Boha Otce všemohouc

ího, stvořitele nebe a země, a v Ježíše Krista. Kancléři Bruecku, přečtěte tu pasáž ještě jednou. Na základě společné dohody, v našich kostelech učí, že lidé jsou před Bohem prohlášeni za spravedlivé a přijímáni v Jeho milosrdenství; ne pro své zásluhy nebo činy, ale skrze víru v oběť Božího Syna, který plně usmířil všechny hříchy světa. To stručně shrnuje naší víru! Není potřeba, aby každá z našich provincií, měla svoje vyznání. Tohle může být přečteno za nás všechny. Mistr Melanchton to napsal

jenom jako vyznání církve v Sasku. Potom nechť je to tedy vyznání německých církví. Co tomu říkáte, princi Phillipe? Už jsem řekl, že to podepíšu. Pánové, nebylo by lepší, jelikož jde o vyznání víry, aby se pod to podepsali pouze teologové? Myslíte, že by císař spíše poslechl teology nežli kurfiřty, kteří ho na trůn zvolili? Myslel jsem něco trochu jiného. Jako státníci musíte zvážit, co může po takovém prohlášení od Vás následovat. A to myslíte co? Může to způsobit rozkol v církvi. Já tvrdím,

že církev už je teď rozdělena. Myslel jste si, že můžete naše odlišnosti urovnat. Ale nedokázal jste to. Ale to může rozdělit Svatou říši římskou. Může jí to i pohřbít. Pokud uvnitř císařství nebude existovat svoboda k následování vlastní víry, potom císařství nemůže existovat. A tento císař, na jehož trůn jsme ho dosadili, si to musí uvědomit. Existuje ještě jeden důvod k velkým obavám. Doslechl jsem se, jaký plán má s námi Řím. Pakliže se nevrátíme do římské církve, budeme vyhlazeni inkvizicí

stejně jako byli vyhubeni kacíři ve Španělsku. Přesto všechno budu vyznávat svého Krista! Budu se držet svých přesvědčení... I když mě to bude stát život. Podejte mi pero! Vaše Milosti, toto vyznání našich kazatelů a nás samotných vyjadřuje slovy celou naši víru tak, jak je kázána v našich zemích a kostelech. Zde je souhrn a podstata našeho učení. Podepsáni v tento den: Jan, vévoda Saska, kurfiřt Svaté říše římské, Jiří, markrabě braniborský, kurfiřt. Phillip, lankrabě Hesenský, princ Wolfgang A

nhaltský, vévoda František z Lueneurgu Jan Frederick, vévoda saský, vévoda Ernest z Luenbrgu, vyslanci svobodného města Norimberku, vyslanci svobodného města Reutlingenu. Vaše Veličenstvo, nejsme poháněni duchem stranictví, jsme přinuceni, slovem Božím, abychom se chopili naší víry! Nikdy jsme neměli v úmyslu nastolit nějaké dogma, které je univerzální církvi nové a cizí. Jediné co jsme si přáli bylo, aby byla církev očištěna a osvobozena od určitých zneužití, ne pro naše vlastní zásluhy, ale kv

ůli slávě Kristově a spáse všeho lidstva ze všech národů. Vaše nejmilostivější veličenstvo, toto vyznání přemůže samotné brány pekla. Jeho císařské veličenstvo si vás sem povolalo, abyste nepokračovali v tom heretickém sporu, který rozdělil jeho milované Německo, ale abyste to ukončili! Vaše veličenstvo, nemůžeme pohřbít pravdu. Modlíme se, aby nám naši oponenti udělili, kvůli slávě Boží a Kristově to, čemu nemůžeme s dobrým svědomím podlehnout. Šlechticové, celý křesťanský svět stojí v nebezpeč

í. Naše přežití je odvislé na naší jednotě a jenom na jednotě. Hordy bezvěreckých Turků jsou u samotných bran Vídně, proto Vás nyní žádám, abyste se podvolili. Spojte se s námi, opusťte ony rozdílnosti, ono kacířství a spolu, pod jedním praporem vykročíme proti společnému nepříteli! Nejmilostivější císaři! Všichni jsme byli obdařeni slovem Božím. Jako Princové jsme horliví pro politickou jednotu, avšak ne za cenu naší víry. To co nazýváte rozdílnosti, my nazýváme srdcem naší víry. To co nazýváte

kacířství, my vnímáme jako pravdu. Nepodvolíme se. Přikazuji Vám, abyste se přidali! Nemůžete přikázat našemu svědomí! Budeme pokračovat v naší víře, ať se stane cokoliv! Svědčíme o evangeliu Ježíše Krista, díky Jehož krvi jsme svobodní křesťané. Svobodní dnes a svobodní navždy, Amen! Amen! (zvuk zvonů) Tvá pravá ruka a Tvé náručí, ó Pane Ti přinesla vítězství. Tys připomněl Tvou milosrdnost a Tvoji pravdu pro tuto generaci. Ó Hospodine, náš Otče, přiměj nás stát pevně ve svobodě, kdež Tys nás

učinil svobodnými a umožni nám, abychom byli věrní služebníci evangelia, jež jsi nám svěřil. Aby naše srdce mohla být před Tebou neobvinitelně ustanovena ve svatosti při příchodu našeho Pána Ježíše Krista a jeho všemi anděly (parafráze 1 Te 3:13). Amen. ZPĚVNÍK CASD PÍSEŇ Č. 243 Hrad přepevný jest PánBůh náš zbraň naše v každé době! On sám nad námi drží stráž stále nás vede k sobě. Však z těch Božích cest chce nás ďábel svést. Má moc velikou, lstí vábí za sebou, však s ním vše končí v hrobě. KO

NEC Překlad a titulky: Maranatha Media CZ pod licencí (CC BY-SA 3.0)