Memories of CS:GO - The Early Years

Vzpomínky. Counter-Strike je jich plný. Týjo, ani nevím, kde začít. Od vítězství… Sakra, to je neskutečný. A máš i zlatej prut, -teda hochu! -To teda. Až k porážkám… Do dneška, jsem tu hru znovu neviděl. Nesledoval jsem ji. A loučení. Tenhle okamžik… V posledních deseti letech CS jsme se dostali z ložnic až do vyprodaných stadionů. Ale jak k tomu došlo? Áááá, Olofboost. Kdo vše poháněl kupředu, a kde to všechno začalo? Mistrem EMS One v Katovicích se stává tým Virtus Pro! Konečně titul získali!

Konečně jsou z nich mistři! Velký potlesk pro LDLC. Na turnaj jsem přijel s tátou. Zemřel, než jsem sem přijel. SK Gaming, druhé mistrovství Major za sebou! Mistrem ELEAGUE Major se stává Cloud9! V posledních více než 10 letech jsem měl tu čest komentovat některé z nejdůležitějších okamžiků v historii hry Counter-Strike. V tomto filmu se zaměřím na první roky cesty, která začala v roce 2012, když vývojářská firma Valve vydala hru Counter-Strike: Global Offensive. Tím začal závod až na vrchol, sn

aha být nejlepší. Ale kdo to celé vedl? Šmankote. Jej, co to tady máme? Skvělé vzpomínky a spousta horších vzpomínek. CS:GO... Ten obrázek mluví za všechno, teda alespoň teď jo. Hra CS:GO vyšla v roce 2012, pokud se nemýlím? HRA CS:GO VYDANÁ SPOLEČNOSTÍ VALVE V ROCE 2012 COBY 4. TITUL V SÉRII COUNTER-STRIKE Ta hra stála za prd. Musím říct, když si vzpomenu na poslední rok verze 1.6, spousta turnajů odřekla účast. Mzdy týmů byly nižší a nižší. Nemáme sponzory. Nemáme peníze na živobytí. Jeden sku

tečně důležitej chlápek nám řekl, že hra Global Offensive bude tak úspěšná, jako 1.6, a proto bychom si měli najít nějaký normální živobytí. Začalo to bejt fakt špatný. Dokonce jsem v období ke konci verze 1.6 začal pracovat, na částečnej úvazek. Hra se rozhodně blížila ke konci. A hra CS:GO byla rozhodně doslova zachráncem žánru Counter-Strike. Na začátku ale CS:GO nebyla zrovna nejkrásnější. Chybělo v ní spousta věcí, co se lidem na Counter-Strike líbí, pocit z pohybu, jak dobře reaguje, jak f

ungujou zbraně. Ale po letech se stala jednou z… ne jednou z, ale tou vůbec nejlepší střílečkou z pohledu první osoby. A s novou hrou přišla formace novejch týmů. Takže jak se náš tým NiP dal dohromady, jak jsme vznikli, jak jsme se navzájem zpárovali. Jak to všechno začalo? Tady je celej náš gang, friberg, Xizt, já, Ffifflaren, GeT_RiGhT. Vypadáme tu všichni fakt mladí. Jak jsme začali? To je otázka! Oslovil mě GeT_RiGhT. A povídá: „Hej, zakládá se novej tým NiP.“ A já na to, „To je cool. Počít

ej se mnou. Nemusíš mě prosit, abych hrál.“ Pak oslovil Xizta a pak jsme nejdřív chtěli zapojit hráč ze Source. Herní engine je totiž svým způsobem stejnej jako Source, takže jsme je chtěli zapojit a dozvědět se od nich něco novýho, zjistit, jestli se k nám budou hodit. A ukázalo se, že FFifflaren byl pro nás naprosto dokonalej. Měl skvělou schopnost hru vést. Skvěle hře porozuměl. A pátým hráčem se nakonec stal friberg, nejdřív nebyl moje první volba. Ale přehlasovali mě, a jsem za to fakt rád.

Někdy prostě nevíš, jasný? To klidně přiznám. Ukázalo se, že Adam nás skvěle doplňoval. Když vyšla hra CS:GO, nevěděl jsem, jestli budu s kariérou v esportu pokračovat. Bylo to vtipný, protože jsem pozval TaZe a NEA na svou svatbu a byl tam i můj budoucí šéf, protože jsem změnil práci, opustil jsem svět esportu a NEO a Taz mou ženu prosili: „Prosím, nechej ho hrát CS:GO.“ Má to budoucnost, protože tým NiP furt hraje. Něco mi na tom nesedí. Proč hrajou, za jakým účelem? Jakmile jsme se shodli na

fribergovi, GeT_RiGhT nás pozval na párty u bazénu. A ukázalo se, že jsme všichni měli pocit, že se z nás ten večer stali nejlepší kámoši. A pár hodin po svatbě jsem šel za svým budoucím šéfem. A říkám mu: „Šéfe, vrátil jsem se k esportu.“ Vznikaly nové týmy a ze dvou scén se stala jedna. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se objeví noví soupeři. RODINA PAPILLONOVÝCH Když vyšla hra CS:GO, bylo to vážně vzrušující, protože v CS:S jsme ve VeryGames měli všechny v kapse. Dokonce i já. Pamatuju si, že

v roce 2010 jsem na pár měsíců přešel na 1.6. Říkal jsem si: „CS:S není žádná výzva, je to prostě moc snadný.“ A když vyšla hra CS:GO, bylo to jako skutečnej test. Skutečně dobrá hra. Budeme čelit příšerám i legendám z 1.6. Přišli se stylem, proti kterýmu jsem nebyl zvyklej hrát. Velmi strukturovanej, taktickej styl. Využívali spousty strategií, s mega zásahama, kdy je všechno perfektně naplánovaný, granáty a tak. A byl jsem z toho docela paf. My měli spoustu věcí s kouřem, bleskama. Jen jsme b

ěhali po bojišti, koukali na podlahu a tak. Tak to bylo. Tohle je EX6TENZ. Spousta lidí říká, že je ve světě CS nejchytřejší. A jí s tím souhlasím, fakt mu to pálí. Všichni, kdo proti ním hráli, prohráli. Fakt všichni. FFifflaren and Friberg z Counter-Strike Source na ně pěli chválu, že to jsou fakt draci. Draci, který nejde zkrotit. Draci, co nás sežerou zaživa. Neměli jsme žádnou představu, co nás čeká. Samozřejmě jsem věděl o hráčích jako f0rest a GeT_RiGhT. A když jsem se dozvěděl, že proti

nim budu hrát, byl jsem nadšenej. Chtěl jsem jim totiž ukázat, že můžu bejt lepší než oni. V případě CS:S jsme byli jak mladší brácha a u 1.6 jako velkej brácha. Koukali jsme na ně a čekali, že jednoho dne proti nim budeme hrát a CS:GO, to bylo skvělý načasování. Bon appétit. Měli se stát tím, čím jsme se v případě CS:GO stali my. Měli všechny rozdrtit, vyhrávat jak blázni, vyčistit celej ring, už od začátku. To se ale nestalo. Hráli jsme proti nim, ani nemůžu spočítat kolikrát. Nemůžu spočítat,

kolikrát jsem je porazili. Nemůžu spočítat, kolikrát jsme je připravili o finále. Ale byl to ve skutečnosti skvělej tým. Zejména tenhle ten. Toho se každej bál. Nejrychlější, nejvíc hbitej sniper na světě. Ten nejlepší. Fakt rychlej. Nikdo jinej není rychlejší. KennyS je tu a hledá mola – no super! A opět KennyS, samozřejmě, panečku, KennyS! A nakonec nás porazili. A znovu a znovu. Takže nás nakonec dohnali. Ale byli to skvělý soupeři. Zároveň to bylo vážně zajímavý, takovej způsob, jak se učit

a přizpůsobit ještě líp. zvednout laťku, mají na to, ale já to zvládnu líp. ...friberg, jeden pro dvěma, ale ne! f0rest to zhatil. Hráli jsme proti sobě tolikrát, že jsme nakonec po finále společně popíjeli pivo. A teď můžu říct, že například GeT_RiGhT je můj blízkej kámoš. A když nad tím přemejšlým, je to bláznivý, že před 10 lety, nebo dokonce před 15 lety, jsem fandil někomu, kdo se stal mým kámošem. Byla to sranda, ale Friberg a FFifflaren rozhodně nasadili laťku trochu moc vysoko. MISTŘI N

iP ESPORTS HEAVEN CS:GO INVITATIONAL 2012 Zrodili se noví soupeři a kulisy příběhu. Teď už to chtělo jen turnaj ke korunování vítěze. Se hrou Counter-Strike: Global Offensive se taky objevilo něco, co jsme u 1.6 neznali. Co jsme u 1.6 neměli a co v případě her Counter-Strike předtím nebylo k dispozici, a to je podpora od vývojáře. A v tomhle případě společnost Valve řekla: OK, chceme uspořádat turnaj jako CS:GO Major. První major je vždycky tou nejdůležitější akcí, na kterou se důkladně připravu

jeme. Měli jsme nový hráče, co jsme chtěli představit fanouškům i ostatním. Dneska, jak asi víte, se Major stal obrovskou součástí celýho toho nadšení kolem hry Counter-Strike, všichni se už týdny, měsíce před turnajem ptají: kdo bude úspěšnej, a kdo ne, kterej tým vyhraje? Ten konkrétní první turnaj byl pro nás v týmu NiP obrovskej. Bylo to tak. Hej, pojďme to toho ve velkým. Potřebujem vyhrát. Musíme se soustředit. V případě CS1.6 jsme dosáhli výher, u CS:GO jsme chtěli to samý. Odměna pro vít

ěze byla 100 tisíc dolarů, to byla spousta peněz. Spousta peněz. Myslím, že v prvním turnaji, kde jsme hráli, to bylo ňákejch 2 500 dolarů. Takže to byl velkej posun, jakože, to by byla pecka. Měli jsme největší šanci vyhrát a taky jsem to v rom turnaji pěkně dávali najevo, že jsme favoriti. Bylo to naše. Naprosto naše. Prostě stačilo jít, sebrat tu trofej, vrátit se domů, hotovo. Dostali jsme se do finále. A pak ve finále… ten tým… kdybychom ten zápas hráli napříč sérií 50 her, tak bychom je po

dle mě porazili tak ve 45 hrách z 50. Jsem si vcelku jistej. V týmu měli pár tváří, co jsme znali z, -z… -Ahoj! -Procházíš si tu staré vzpomínky? -Jo, procházím staré vzpomínky. Kámo, zrovna jsem mluvil o tom, jak jste, jak jste nás porazili. Dokonce jsem přinesl pár suvenýrů. Jeden, co byl lepší pro mě. A jeden dobrý pro tebe. Jdu na to diplomaticky. Abych to trochu odlehčil. Ale o čem jsem mluvil, nebyli jste totiž zrovna nejznámější, ale… Ale co, položím ty otázky tobě. -Ano? -Očekávali jste,

že finále vyhrajete? Jakože upřímně. Protože já jsem zrovna říkal, že jsme pravděpodobně byli jasní favoriti. Řekl bych, že jste byli naprostí favoriti. Protože vy jste před tímhle turnajem nebyli ničím známí, no ne? Ne, nebyli jsme známej tým. Popravdě jsme byli docela nahodilá skupinka hráčů. Pokud ho GeT_RiGhT najde, půjde na fejk. Rozhlíží se kolem, nemůže najít Schneidera, přichází sem. Zvládne to? Nemá moc času. GeT_RiGhT musí svou oběť najít. Nepodíval se za barel! Nevšiml si ho! Co se s

talo? A Schneider ho teď dostane, o tom není pochyb. 14-2, a jsme u konce. A ještě high-five! Tým Fnatic je štěstím bez sebe. To jsi nečekal, že ne, Andersi? A pak jsme se cítili prostě skvěle. Byla to taková harmonie, kterou člověk někdy na turnaji pocítí, když se všechno daří. No trochu to bolí, když to všechno slyším. A je to tady. Obrovská oslava. Mistři turnaje Dreamhack Winter 2013. Vidíte je přímo na své obrazovce. A pak tu máme tuhle legendární fotku, na který máš stažený kalhoty, ale te

n příběh mi pověz ty. No tenhle chlápek z Norska vyhrál turnaj a svlíkl si košili a já se ho rozhodl trumfnout a řekl jsem, že si stáhnu kalhoty. A v tu chvíli jsem prostě musel dodržet slovo. A tohle je fakt vtipný. A podívej, co na to GeT_RiGhT. Ukazuje prstem. Prohraješ finále turnaje Major a hele, někdo si stáhne kalhoty. Neuvěřitelný. Váš tým, samozřejmě jste byli idoly a my všichni jsme k vám vzhlíželi. A tým Fnatic proto šokoval svět, když vyhrál první titul turnaje Major. Ale turnaje Maj

or nebylo to jediný, co bylo ve světě CS:GO novinkou. KALIFORNIE Zrovna si plánuju předělat garáž. Nesmějte se mi. Ale mám tady odznáčky, na ty se chci podívat. Tyhle jsem dostali. A mám tu něco, o čem jsem vám podle mě neřekl. To se zasmějete. Dám to sem. Karta hráče. Dokonce si ani nepamatuju, která společnost je vyrobila, ale mý statistiky jsou Iceman, 97, Freestyling, 99, Spray 95, Entertainment 96, Flashdance 99. Řekl bych, že pár čísel by se tu dalo zlepšit. Ale nevadí. Dostali jsme taky v

isačky a nože CS, koukej. Karambity. Popravdě to není můj nejoblíbenější skin. Já bych vybral M9 Bayo. Ale možná ho někde mám. Bylo fajn je dostat. Panečku, ani nevím, kde začít. Jedna věc, kterou s sebou přinesly turnaje Major, nakonec přidali samolepky. Přidali nejen týmový samolepky, ale jednotlivý autogramy. Tvý jméno, f0rest, můžeš najít ve hře Counter-Strike. Nebo logo NiP na zbrani. Týjo! Mít vlastní jméno zvěčněný ve hře, to bylo doslova epický. Teda teď mám různý druhy samolepek, písnič

ku ve hře. To všechno je podle mě naprosto cool a je to něco, čím se můžu pochlubit. Doslova běhám po veřejným serveru. Je to vtipný, když lidi rozpoznají něco v mým profilu, malou ikonku z trofeje, nebo něco podobnýho, je to vážně cool. Myslím, že dokonce oznámili, že část z prodeje bude darovaná hráčům, a to je taky, co jen můžu říct, to je něco. Ale viděli jsme také příležitost, jak nás fanoušci můžou podporovat přímo v rámci hry a jak jim můžeme dát něco cool, co ani, i kdybychom je prodával

i za deset centů, nebo úplně zadarmo. Ten pocit, když někdo nosí tvou mikinu, je super. Stejně jako když má někdo na zbrani tvůj skin. No myslím, že jsem byl na pár akcích. Týjo, jsem fakt rád, že jsem je našel. Podívej. To jde skoro považovat za to nejdůležitější v týhle krabici. Protože Half-Life Counter-Strike s CD klíčem, to bylo... Vracíme se k začátkům a spousta z vás dneska ani neví, co to je. Kopírujete to i dneska, nevím, co pro vás mám. Vidím steela, jak se na mě směje. Týjo, prožívali

jsme všechny emoce. Tady EliGE pláče. Wow, je toho spousta. Můj první tým byl v podstatě profesionální, byl tým Complexity. Dali jsme dohromady, co byl podle nás super tým, kterej jsme v tý době mohli najít. HiKo, swag a já jsme v tý době byli považovaný za tři nejlepší hráče 1.6. Hráčská scéna se začala rozvíjet a v té době se hráči ze Source a dalších týmů, jako steel, DaZeD a ostatní, objevilo se jméno Skadoodle, začali přidávat k našemu týmu Complexity, a tehdy jsme v roce 2014 přešli na tý

m Cloud9 a v tý době byl prominentní HiKo. Odnikud se vynořil Shroud a začal z něj bejt doslova legenda týmu C9. No, HiKo, jakej na něj byl jako na hráče názor, hrál skvěle pod tlakem, měl schopnosti a dovednosti, ale co bylo taky ze začátku fakt užitečný, jeho role byla v podstatě definovaná. Uměl se objevit odnikud. Byl vždycky někde na kraji map. Věděls, že přežije jako poslední. Že se na to můžeš spolehnout. Uměl se nenápadně pohybovat. Je pořád čas. Panečku, jak to dělá? Jak se mu to zase p

ovedlo? HIKO VS LUMINOSITY GAMING SEMIFINÁLE MLG MAJOR COLUMBUS 2016 HiKo začal využívat svou chladnou hlavu už od začátku. Samozřejmě… při hře proti hráči dev1ce a týmu na Mirage. Takže HiKo a Sean, to je skvělý zásah pro HiKa, ale uvědomují si, že Dupreeh tam pořád někde je. Takže to zkusí a půjdou do toho. Jdou do toho s veškerou vervou, HiKo zvládl další trefu a jsme zpátky ve hře 2 proti 2, bomba tiká, budou muset jednat rychle. Jdou do toho. Už to bouchne. HiKo, to nemyslíš vážně! Jde do t

oho! Tohle kolo vyhráli, HiKo! HiKo, to nemyslíš vážně! Anderse kopírovat nebudu, o to se nebudu pokoušet. Ale ve stejným turnaji myslím vystřelil ten flick shot na Dusta 2. Je příliš pozdě. GeT_RiGhT bude čekat. HiKo se sem vřítil, nezkontroloval situaci. Cože? Týjo, nelidské reakce! shroud sedí na konci. Seděli jsme vedle sebe na spoustě akcí. První turnaj se shredem byl v Kolíně, a my jsme si říkali, teda, je v týmu. Začal online a ejhle, rovnou do Německa na bootcamp. Řekli mu, budeš na poko

ji s Jordanem. To je náš veterán. Bylo to vtipný. Naučil jsem ho, jak si v hotelu zařídit snídani zadarmo. Prostě zalžeme o tom, na kterým pokoji jsme. Hosti v těchhle pokojích mají snídani zdarma. A on se jen smál a řekl mi, jak moc ke mně na tom hotelovým pokoji vzhlížel. Já mu řekl, „Poslouchej Mikeu, ty ke mně vzhlížíš, ale vsadím se, že pokud budeš takhle pokračovat, role se obrátí.“ A taky že jo. Počkejte, až se dostanou blíž k bojišti, a shroud… pravděpodobně to byl jeden z prvních hráčů,

co začal mířit laserem. A teď je to na… Ježíši, sejmul ho! A Cloud9 to teď získá zpátky. V Severní Americe to byla příležitost k čerstvýmu začátku, protože jsme nebyli zrovna uznávanej region. Herní scéna se začala rozšiřovat, zatímco legendární hráči seděli a čekali na slávu na turnaji Major. VARŠAVA To je moje slavná zeď. Tohle je můj tým. Trávím s nima víc času než s rodinou. Tohle je Taz IGL, tohle je NEO, taky IGL. Tohle je Snax, někdy IGL. Náš kouč, kuben, biyali a papito, možná ne IGL, a

le já mám orlí nos a v týmu jsem byl samozřejmě sniper s tím nejlepším skinem ve hře, Dragon Lore, Papito. Prohra na prvním turnaji Major, potý jsme se vydali na druhej turnaj a zase, nejsme to my, kdo drží trofej. Virtus Pro, na tomhle turnaji v Katovicích. Turnaj Major v Katovicích a my jsme říkali, že budeme hrát na hlavním pódiu, to byl náš cíl. Připravíme se na to. Vždycky říkám, že polský diváci světu ukazujou, jak pomoct, jak můžeš hráčům esportu fandit z davu. Tolik jsme si věřili a byli

jsme v tý době tak dominantní tým, že jsme si při přípravě na druhej turnaj říkali OK, nevyhráli jsme ten první, ale rozhodně vyhrajeme ten druhej. A během tohohle turnaje jsme dělali to, co nám vždycky šlo – vyhrávat. Chci vidět velké finále proti týmu Virtus Pro, to podle mě bude ta nejúžasnější hra. A náš tým se na tenhle turnaj fakt dobře připravil a jsme rádi, že jsme ve finále. Dostaneme se do finále a hrajeme proti týmu Virtus Pro, kde je to pro ně doma. Katowice, naprosto nabito. Čekali

jsme, že zápas proti týmu NiP bude náročnej. Víme že to nebude snadný, to rozhodně ne. NEO a f0rest, v týmu máme vždycky super atmosféru. NEO hrál vždycky Counter-Strike nejlíp a stejně tak f0rest. Ale proti týmu NiP máme výhodu. Hrajeme před domácími fanoušky. Opravdu skvělý začátek a skvělá práce s pistolí ze strany Virtus Pro. A všichni jim fandí. Je to bláznivý. V tenhle den podle mě hrajou špičkově. Cítím to, protože mají podle mě trochu strach. Ale to je jen můj názor, jejich názor neznám

. Z Virtus Pro , coby týmu, šel strach. Víš co myslím, když lidi mluví o týmech, kterejch se obávat. Znám VeryGames. Lidi říkají, že z nich jde strach. Ne ne, to nevíš, o čem mluvím. Tenhle tým, Virtus Pro, z těch jde strach. Je to ten typ hráčů, proti kterejm soupeříš a nezáleží na tom, jestli v půlce vedeš třeba 14-1. Tenhle tým tě prostě nikdy nenechá jen tak vyhrát. Hraješ v Polsku. Věřil jsi, že se sem jednou dostaneš? Byl to náš cíl. Ale nejsme hotoví. Ještě jsme neskončili. Náš cíl je urč

it nového mistra. Změnit, kdo je světovou jedničkou. Při příchodu na bojiště přijme informace a pasha zvládne první zásah. Pasha zvládnul první zásah, střelil do hlavy hráče GeT_RighT a sejmul ho. Pamatuju si, že to bylo speciální finále, protože potom, co zápas začal, jedno kolo po druhým, lidi skandujou, nejenom po kolech, ale po každým útoku. Na místě A jsou čtyři hráči a přichází Snax, f0rest ho střelil do hlavy a fanoušci skandují po každé části. Lidi se mohli zbláznit. A to si pamatuju. Ka

ždej zásah. Jednu dobu si říkali The Plow. Virtus Plow, to je pokud nám umožní vyhrát, jedno kolo po druhým, nic nás nezastaví. Nezastaví nás žádný tlačítko. Byli jak funkční stroj, no ne? Dokázali soupeře doslova rozdupat. Myslíš si, že vyhráváš, ale pak najednou zapnou zapalování, vrrr, a prostě nás začnou válcovat. Nakonec ho Pasha skolí. Týmu Virtus Pro zbývají jen tři fragy. Poslední kolo, Inferno. Čtyři hráči proti dvěma. Bomba byla umístěná. A byli to čtyři hráči proti jednomu. Všechno zá

visí na f0orestovi. Dostal prvního oponenta! V tuhle chvíli jsem se cítil jako sopka, naprosto to ve mě vřelo, byl jsem, dokonce i f0rest byl naživu. Už jsem se smál, skákal radostí. Druhýho hráče nedostal! Vyhrál tým Virtus Pro! TaZ slaví úspěchy před domácím publikem! Takže skáču radostí, ukazuju bicepsy, šel jsem obejmout Snaxe a celej tým a radovali jsme se. Zvládli jsme to, před rokem jsme řekli, že budem hrát ve velkým zápase a vyhráli jsme. Splnili jsme náš plán. Na maximum. Nic víc. Dámy

a pánové, potlesk pro světové mistry EMS One Katowice, tým Virtus Pro. No jo, v tom finále nás rozdrtili. Když se nad tím zamyslím, fakt nás rozdrtili. Byl to první turnaj Major pro CS:GO, co jsem kdy hrál, celkem jsem jim odehrál pět, kdy jsme prohráli 2-0 a neměli jsme ani šanci. Takže možná ty porážky začaly tady. Kdo ví? Všichni byli pyšní. Všichni byli pyšní, když jsme vyhráli turnaj v Katovicích, zejména doma. Lidi stáli na ulici. Ani esport neznali, ale blahopřáli mi, protože to viděli v

televizi a média se o to zajímala. i když jsem se vrátil do svýho rodnýho města, místní magistrát mě pozval do vládní budovy. Dali mi medajli a ňáký papíry, nebo možná kytici. Cítil jsem se jako bůh. Cítil jsem se ve svý kariéře v esportu poprvé jak bůh. A od tohohle okamžiku, to jsem říkal několikrát, je to má kariéra v esportu. Moje osobnost, pashaBiceps, se zrodila dva dny po akci. Proto bych chtěl vyjádřit svý díky. Díky, že se Major ESL Katovice uspořádal. A tak si budu pamatovat svůj nejv

ětší zápas, největší turnaj. Jak mám rád svůj tým, jak i po předchozích porážkách stojíme při sobě. Vždycky se můžeme postavit a bojovat za největší úspěchy světa. To kamarádství, co v týmu měli, a jak si navzájem věřili, to byla krása sledovat, i v případě soupeřícího týmu. Bylo vážně skvělý vidět partu tak blízko pohromadě. Stal se z nich rozhodně jeden z nejlepších týmů hráčů Counter-Strike. Naprostí machři. Teď vám ukážu můj největší úspěch mé kariéry v esportu. Dva v jednom. Vyhrál jsem tot

iž turnaj v Katovicích a taky jsem se stal MVP týhle akce. Takovej moment přeju každýmu hráči. Vyhráli jsme nejlepší, nejdůležitější akci roku a zároveň jsem se stal MVP akce, já, Papito. Biceps navždy s tebou. Pokud byla s ohledem na CS:GO jedna věc jistá, v důsledku jsi dostal, co sis zasloužil. Tohle si pamatuju. Bylo to pro nás všechny celkem nezapomenutelný. Když jsme vyhráli první turnaj Major, s NiP potý, co jsme tolikrát bojovali. Prohráli jsme, myslím. tři turnaje Major, no jo. Ta úleva

, když jsme po předchozích dvou pokusech konečně vyhráli, že jsme konečně zvítězili v turnaji potřetí proti týmu Fnatic. Čelili jsme pochybám a tlaku. A emoce, co ukázal GeT_RiGhT… Tahle fotka podle mě mluví sama za sebe, jak důležitý to vítězství bylo. Byl to Friberg, kdo absolvoval 1 proti 3 nebo 4? 1 proti 5, myslím. - 1 proti 5? - Ne 1, ale 2 proti 5. Xizt prostě utekl a schoval se. Střelí na nádobu, kde je to schovaný. Vyhrál tohle kolo, vypadalo to tak nadějně. Zbývá jen pár sekund. Sedm,

šest, friberg se chystá na kill. Chopí se toho. Pokud Xzit přežije, vyhraje tohle kolo. Čas vypršel – panečku. fribergu, to nemyslíš vážně! friberg i dneska, když s ním hraju, pořád vyvolává svý jméno. Když se mu při hře zadaří něco skvělýho, sám začne křičet: FRIBERGU! No jo, je to blázen. Ale zaslouží si to. Ten turnaj, to byl pro Adama vrcholovej turnaj. Vždycky měl ten potenicál a byli jsme tak lační, po prohře dvou finále Majoru. Myslím, že všichni fakt potřebovali vyhrát. Všichni hráli jak

o život. Hlavně Adam. Ale všichni se fakt snažili. Byl to skvělej okamžik. I jako soupeř jsem měl pocit, že si to prostě a jednoduše zasloužej. To byla rozhodně poslední šance pro tým tohohle složení vyhrát turnaj Major. V případě takhle velkýho vítězství jde těžko popsat emoce, ale všichni podle mě vybouchli. GeT_RiGhT se s brekem svezl na zem. Řekl bych, že to mluví za všechny v týmu, že jsme to zvládli. Dvakrát druhé místo, a konečně získali titul. Máme tu nové mistry! Fifflaren podle mě po

tom vítězství nezůstal na scéně dlouho. Takže potvrzení skóre 87-0 takovýmhle vítězstvím v turnaji Major, to je jeden z největších milníků celý mý kariéry a myslím. že pro spoustu z nás z týmu to vždycky bude jedno z největších, pokud ne největší vítězství vůbec. Jsou to mistří! Ale herní scéna se neobešla bez kontroverzních prohlášení. S většími turnaji a většími obnosy přišla obvinění týkající se nečestné hry a dokonce podvádění. OSVOBOĎTE BRAXE Takže tu máme obvinění z podvádění, a řek bych,

že hlavním protagonistou tu byl flusha. Znáte ho, protože kvůli němu, kvůli flushovi, náš IGL NEO v noci nespí. NEO kvůli němu v noci nespí. NEO měl vždycky pocit, že něco není v cajku. Vždycky analyzoval zápasy proti němu, vždycky. Hlavně když jsme prohráli, nemohl to vystát. Jednu chvíli jsem byl zataženej do celý debaty, jestli podvádí, nebo zase ne, nepodvádí. Má wall hack, aim hack, tohle všechno. A vždycky jsem říkal, chudák NEO, můj kámoš NEO se v noci nevyspí. flusha našel na Olofa správ

ný úhel a info na dalšího hráče. Určitě to nebude 1 proti 3 od flushy? A je to… Nazdárek později! NEO byl podvodníkama posedlej. Byl posedlej všema. Ale zároveň si nemyslíš, že by někdo moh podvádět, když víš, jak jednal Dreamhack a co všechno se snažili udělat s ohledem na zabezpečení… Myslím, že jsme měli nejvyšší zabezpečení z… Ostatní turnaje byly asi problematický, s ohledem na to, jak nás kontrolovali. A samozřejmě, flusha. Některý věci nejde s ohledem na Counter-Strike snadno vysvětlit. J

ak čteš situaci, jsou tu určitý signály. Je to hodně o instinktech. Někdy jenom pohneš myší, pohneš s klávesnicí, a tak. A kvůli týhle hře se ti pohne celej zaměřovač. A možná je za zdí skin, ale nevíš, že budeš podvodník. Začalo to, když mě KQLY střílel při skoku na ESL v Kolíně, hlavně zejména na LANu před tisícema lidí. Bylo to čtvrtfinále, hodně důležitý kolo. Áá, KQLY! -KQLY! Věřili byste tomu? -To je neuvěřitelný! A v tu chvíli všichni začali tvrdit, že něco není v pořádku. O pár týdnů poz

ději jsou na internetu informace,, že KQLYho diskvalifikovali. Pořád na to myslím. KQLYmu jsem ohledně toho mnohkrát napsal. KQLY, máš něco, nebo ne? Řekni mi prosím, máš něco, nebo ne? A KQLY odpověděl: „Pasho, přísahám, že nepodvádím. Nepodvádím.“ Abych se přiznal, tak nevím, fakt nevím. Od toho okamžiku lidi začali váhat. „Cože, lidi na profesionální a na soutěžní úrovni v LAN můžou podvádět?“ Mělo to na nás dopad, ale snažili jsme se přejít na mentalitu „my proti nim“, kdy jsme se snažili ty

pochyby umlčet. -Ticho jsme brali jako skandování. -Všechno jsme to vnímali. A pak ta diskvalifikace týmu iBUYPower, týjo. Slyšeli jsme, že v CS:GO Lounge se sázelo a lidi si uvědomovali, že to zahrnuje jejich zápasy. A oni na to, hochu, tenhle zápas nic neznamená. A jdem do toho, nějakej jinej americkej tým zmíní, že se něco děje, manipulace s výsledky nebo že někoho chytli a my jsme o tom slyšeli, aniž bychom věděli kdo. A pak řekli, asi jde o Braxe a všichni kolem. Myslím. že doslova naschvá

l prohráli. Cože, fakt? Říkali jsme, hele, podle mě naschvál prohráli, koukni na klipy. Má na mušce dva. Budou mu stát v řadě? Co to dělá? Proč tolik váhá? Říkal, že chce nůž. Musím říct, že ty vstupy i strategie týmu iBUYPOWER jsou trochu slabý. Dělali prostě strašně základní kroky. Podle mě prohráli naschvál. A proč, teda, kolik mohli vyhrát? Říkáš si, stálo to takhle za to? Bylo jasný, že k něčemu dojde. A pak se samozřejmě objevily zprávy a bác, byli diskvalifikovaní z turnajů Valve. DISKVAL

IFIKACE EX-IBP Z TURNAJŮ MAJOR OD VALVE My se pořád snažili v tom všem zorientovat, byli to hráči, o kterejch jsme si říkali, že už proti nim možná nikdy nebudeme hrát. A říkali jsme si tehdy, třeba Brax, kterýho jsem měl jako hráče rád… steel, DaZeD, AZK, to všechno jsou fakt dobrý hráči. Je po nich? A pak jsem si začal uvědomovat, žže to byla pravda. Tyler samozřejmě tvrdil: „Hele, já s tím neměl co dočinění.“ A ti ostatní to nepopírali a říkáš si, fakt? Týjo, byl to šok. Popravdě mi přišlo di

vný se ho na to i jen zeptat. Nakonec jsem s Braxem mluvil a on na to, že ani nevěděl, co dělá, ale… Ale udělal jsi to. Takže… V tý době jsme v Severní Americe neměli moc s kým trénovat. Takže jsme přišli nejen o dobrýho tréninkovýho partnera, ale taky o soupeře. Víš co, díky soupeřům se zlepšuješ. Kdybych mohl vrátit čas a s těma klukama z týmu iBUYPOWER si promluvit, samozřejmě… řek bych, od toho ruce pryč, nestojí to za to. Tedy, co k tomu ještě říct? OSVOBOĎTE BRAXE Nicméně není to poprvé, c

o světem CS:GO otřásla dramatická situace. K tomu je třeba si vzpomenout na dobu kolem Olofboostu. No jo, Olofboost, na to nikdy nezapomenu. Jo, Olofboost. To je z mnoha důvodů citlivý téma. Jönköpingu, jseš ready? Máme tu LDLC proti Fnaticu. Co vy na to! Na tomhle zápasu bylo plno a mohl by to potenciálně být velkej finálovej zápas. Takže nakonec jsme v semifinále hráli proti LDLC. Vzpomínám si, že se nám povedl fakt dobrej CT side na Overpassu. Jednalo se o třetí mapu. LDLC se do druhé polovin

y pouští s extra dávkou sebevědomí. První polovinu proti Fnaticu zvládli téměř bez chybičky. Jsou ve vedení, začali skvěle. Myslím, že jsme prohráli to kolo s pistolema. Jo, prohráli. shox je tedy s dalším hráčem, bude to souboj jeden na dva. Stačí, aby se bránil. Tady máme jeden záběr do hlavy. Ještě potřebuje jeden a taky že se mu to podaří, dvojitý zásah, kolo vyhrává tým LDLC. Takže jsme na tom, v podstatě jsme na tom vůbec nebyli dobře. Tlak na straně týmu Fnatic se zvyšuje. A pak jsme vedl

i nějakejch 13-4. Věděli jsme, že hru máme v malíčku a že ji úspěšně dokončíme. A pak jsme měli tenhle, boost, kterej jsme si chtěli nechat někdy na později během turnaje, ale v tom okamžiku šlo o všechno. Mají v tuhle chvíli nějaký zvláštní boost? -Podívejte se na ten boost. -Týjo, to je nádhera. Může se podívat i na toalety. Kdo s tím boostem přišel, kde jste ho… Přišel s ním JW, možná, měsíc a půl, dva měsíce předtím. Nikdy jsme ho při tréninku nepoužili, měli jsme jen představu, jak by mohl

vyjít. -Takže jste ho nikdy… -Nikdy jsme ho nepoužili! Takže to bylo poprvé, co jste… -Nevěděli jste, jak to vyjde? -Ne. Teď to bude o trpělivosti. Vidí je, jak vycházejí ze dveří, zatímco je tady. Krásně je tam vidí, se vztyčenou hlavou, nemají ani páru. SMITHZZ působí zmateně a omámeně. A teď přijde zásah do hlavy od Olofmeistera. To snad není pravda! Fnatic jsou zpátky ve hře, boost zafungoval! A pak nás začali zabíjet, ani jsme nevěděli jak, možná nám chybí nějaký informace. Chce to ujistit

se, že za spoluhráče komunikuješ rozumně. Takže dobrý. Pořád si nejsou jistí, co se děje. Soupeř na ně neustále pálí a zdolává je, Olofmeister, nemají ani páru. Ale po dvou, třech kolech jsme si říkali… Pořád nás ničí, snažili jsme se udělat si pauzu, abychom mohli komunikovat, a ptali se, kde sakra je? To je teda situace. Naprosto bláznivá situace. Viděl jsi ho? „Viděl jsi ho?“ „Ne, ne, neviděl.“ Co se to sakra děje? Ne, podle mě je jen, teda tady je. Pálí to na ně svrchu! Skóre je 13-7. Pamatu

ju si, že působili fakt zmateně. -Bylo to zjevný! -Všiml jsem si, že AK kouká nahoru… Podívejte se na to. Je rád, že má boost, ale už si ho všimli, Olofmeister to vidí. A dav vedle nás začal vyskakovat ze sedadel, aby nás viděli, a volali „Hej! Co se to děje? Nechápeme to.“ Víš, co mám na mysli? Tým Fnatic postupuje do semfinále dalšího hlavního turnaje, pronax a poslední kill. A pak jsme prostě prohráli. A normálně, když prohraješ zápas, jseš zklamanej a smutnej. Našvtanej, prostě pociťuješ ňák

ý emoce. Ale tohle byl pravděpodobně jeden z mála zápasů mý kariéry, kdy jsme žádný emoce necítili, protože jsme to nechápali. Nevěděli jsme, co se děje. No, existuje důvod, proč se ta mapa jmenuje „Olafpass“. ROZHOVOR PO ZÁPASE JAMES DUFFIELD A DEVILWALK Popravdě, nemám slov. Tolik nás to mrzí. Ale je to hotová věc. Myslíš, že to bylo fér? Fanoušci v aréně skandovali. Byli jsme mega nadšení. Myslím, že jsem křičel radostí po každým killu. Byl jsem fakt nadšenej. Říkal jsem si, super, a pak jsme

vyhráli. Měl jsem fakt radost. A pak… jsem šel na Twitter a byla tam taková divná nálada… RETWEETUJ, POKUD JE TI MOMENTÁLNĚ LÍTO TÝMU LDLC… ROZHODNUTÍ ADMINŮ: 12-3 RESTART, @FNATIC PODÁVAJÍ STÍŽNOST TAKŽE KONEČNÉ ROZHODNUTÍ NENÍ KONEČNÉ. DOBROU NOC. RIP CS:GO. Po zápase jsme samozřejmě šli za adminem, protože, no, viděl snad nějakejch 70 % mapy. To přece není fér! Pamatuju si, že jsem byl smutnej, když jsem sledoval ty reakce. Bylo to fakt divný, i pro mě jako pro diváka. Vzpomínám si, že jsem

na Twitteru napsal něco jako tohle vůbec není Counter-Strike. TOHLE NENÍ CS… Ale byly kolem toho všechny tyhle okolnosti, protože flusha byl nedávno obviněnej z podvádění. Vzpomínám si, že jsem vešel do hotelu a někteří hráči na nás řvali, křičeli na nás, takže jsme ani s nikým nemohli mluvit. Jako by nás všichni nenáviděli. -Cítil ses izolovanej. -Přesně, v té době jsem se cítil izolovanej od soutěžního světa. Lidi nás za to neměli rádi. Komunita nás neměla ráda, všichni profesionální hráči, vš

ichni, to pro mě bylo fakt těžký. Málem jsem skončil s profesionálním hraním. Už jsem to nechtěl dělat. Nestálo to za to. Divná nálada, bylo to depresivní. Vzpomínám si, že jsem chtěl odejít. Chtěl jsem od tama pryč. Myslím, že hodně hráčů, včetně mě, mrzí, jak se to všechno vyvinulo. I kdyby to podle mýho názoru nebylo legitimní, taky nebylo správný, že na ně všichni byli tak tvrdí, byli na ně moc drsní, bylo to moc. A myslím, že to pro ně bylo vážně těžký. Na tuhle výhru nemám zrovna ty nejlep

ší vzpomínky, protože nakonec jsme se rozhodli z turnaje odstoupit. Tým Fnatic se výhry nad LDLC vzdal. Takže to je konečné a LDLC postupuje. V podstatě jsme se rozhodli, že to nemá smysl. Kdo by se s tím zvládl vyrovnat? Museli jsme se na nějakou dobu izolovat od sociálních sítí. Podle mě ten boost nebyl tak přehnanej. A řekl jsem to už předtím mnohokrát, pokud by k tomu došlo znovu, jednal bych stejně. A teď dokonce o to víc. A to rozhodnutí bych zpochybnil, ale jsem teď o něco zkušenější. Ale

ve finále, to svým způsobem pomohlo, protože se ze mě, myslím, stál lepší hráč a z nás všech se stal lepší tým, protože jsme si říkali, no tak co, do prdele s tím, my proti všem, pojďme do toho společně. A začali jsme vyhrávat, vyhrávali jsme hodně. Mistrem ESL Katowice je tým Fnatic! Pro nás a svým způsobem i pro tým Fnatic, veškerej tenhle bullshit, tahle situace, říkali jsme si, nechceme zahodit příležitost. Pokud proti Fnaticu vyhrajeme, vyhrajeme akci, ať se děje, co se děje. Potlesk pro t

ým LDLC! MISTŘI LDLC CREAMHACK WINTER 2014 CS:GO MISTROVSTVÍ MAJOR Tohle vítězství, to si pamatuješ celej život. Hrál jsem taky ze SMITHZZem, mým nejlepším kámošem. Když přišel první turnaj major, slíbili jsme si, že první major vyhrajeme společně. A povedlo se nám to, o čem jsme jako mladší snili. A byl jsem fakt rád, že jsem se mohl radovat s ním i s tehdejšíma spoluhráčema. Potlesk pro LDLC! A poté, co byl tento kontroverzní příběh za námi, se zrodil nová scéna, a to v Jižní Americe. BRAZÍLIE

FALLEN GABRIEL TOLEDO TÝM: LG / SK-GAMING 2015-2018 2. NEJLEPŠÍ HRÁČ NA SVĚTĚ 2016 Tolik let hraní, tolik úžasných okamžiků. Trofej v turnaji Major. Spousta kamarádů, nějací ti soupeři. Bylo to cool. Když vyšla hra SC:GO, osobně jsem zrovna začal studovat na univerzitě. Studoval jsem dva týdny elektrotechniku a pak vyšla hra CS:GO. Říkal jsem si, „Sakra, co teď?“ Mám pokračovat ve studiu? Nebo s univerzitou seknout a pustit se plnou parou zase do hraní? Protože to jsem už předtím udělal. Bylo t

o v roce 2009, když mi nabídli možnost hrát s těma nejlepšíma hráčema z Brazílie. A tehdy jsem do toho dal všechno. Ale pro CS to byla celkově náročná doba, bylo to myslím na konci 1.6 a nevypadalo to moc nadějně. Takže jsem nad tím popřemejšlel a rozhodl se znovu se do toho pustit. Musel jsem pokračovat. MISTŘI FIREGAMES WCG BRAZÍLIE 2010 A potom, v roce 2014 jsme se rozhodli vydat na první turnaj CS:GO. Konal se ve Francii a ten měsíc jsme se rozhodli použít všechno, co jsme měli, všechny pení

ze, co jsme dostali od studentů Games Academy. Tady FalleN, dnes budu mluvit o CT na platformě Mirage. A řekli jsme naší komunitě, hej, ty peníze použijeme na turnaj. A počet studentů se nám zdvojnásobil, ze 200 studentů měsíčně na 400. A pak jsme hráli náš první turnaj. Myslím, že jsme vyhráli jeden zápas a všechny ostatní prohráli. Nebo jsme je možná prohráli všechny. A bylo to docela vtipný. Třeba Pasha, tady na fotce, vzpomínám si, že jsem si říkal, musím si ho vyfotit, protože ho už možná v

životě neuvidím. A tehdy jsme se zúčastnili prvního mezinárodního turnaje. Hráli jsme na turnaji MLG v Aspenu a tehdy jsme se poprvý představili světu, protože jsme porazili Cloud9. Jordanovi a jeho týmu se v tý době skvěle dařilo. A najednou se odnikud objeví jakýsi Brazilci, nikdo o nich předtím neslyšel. A potom jsme proti nim hráli úžasnej zápas na Mirage. Při hře jsme použili pár novejch strategií, co nikdo předtím neviděl. Na místo jsme hodili doslova pět smoků zaráz, abychom měli jistotu

, že tyhle granáty neminou a že zasáhnou… Vidíme, že tým Cloud9 se trochu pohybuje, neví, co se děje. Naplánovali jsme, kam bombu umístíme. Jaký killy přijdou. Jak zpanikaří, až uvidí všechen ten dým. A lidi na to, panečku, tuhle hru musíme vysílat globálně. A je to tu, tým Cloud9 doslova rozdrtil tento brazilský tým, KaBum! To podle mě nikdo nečekal. A tým Cloud9 je z oho paf. Zdá se, že nemají slova. A světe div se, Brazílie má vážného soupeře. Soupeři z Brazílie, to bylo zajímavý, protože se

přestěhovali do USA. Takže jsme měli novýho tréninkovýho partnera. A tihle kluci, říkali jsme si, wow, ti uměj střílet. Jeli jsme poprvé do USA, šli jsme společně ke stánkům u prvních stolů, zabrali jsme první židle. Rozhodovali jsme, kdo bude s kým na pokoji, protože jsme pro všechny neměli dost pokojů. Ale naše nálada byla taková, že na čem nám fakt záleží, je zahrát si CS. A tehdy jsme dostali první pozvánku na kvalifikační zápas na Majoru v Katovicích. Na tuhle cestu jsme neměli dost peněz,

abychom mohli dělat, co chceme. A flusha tehdy vyhrál turnaj Pantamera ve Švédsku a rozhodl se věnovat nám svou výhru. Hey, flusho, právě jsme v Denveru. Možná si to neuvědomuješ, ale díky tvýmu daru 4 tisíc realů jsme schopni jet na zápas. Fakt díky, kámo! S jeho pomocí a pomocí od ostatních hráčů a organizací jako SK nebo brazilské komunity jsme do Polska mohli jet a zúčastnit se kvalifikačního zápasu na první turnaj major. Umíte si představit, pod jakým jsme byli tlakem? Nejenže jsme fakt cht

ěli postoupit a vést si dobře, ale pomohla nám spousta lidí, po finanční i emocionální stránce a všichni nás podporovali. A když jsme hráli ten poslední zápas, hráli jsme proti dánskýmu týmu, vzpomínám si na ten pocit, když zápas skončil a já si uvědomil, jak důležitá ta výhra byla. FalleN se toho chopil a KaBum postupují k dalšímu kroku směrem k turnaji Major. Udělali jsme pár změn a podařilo se nám do týmu dostat tohohle hráče. Nakonec, ZQK odešel a přidali jsme colzeru. A už od prvního dne uk

azoval nový schopnosti. Hráli jsme tréninkový zápasy a on byl jak mašina na zásahy do hlavy. Bylo to zjevný už ty první dny, i při tréninku si pamatuju, že jsem řekl něco jako, týjo, kde jsme ho našli? Při každým tréninku házel třeba 30 bomb. A od prvního dne se od všech lišil. Byl vážně zapálenej. Byl na serveru vždycky první, končil jako poslední. Velice chytrej, velice otevřenej novejm nápadům týmu. Někdy jsme měli pocit, že potřebujeme víc. Rozhodli jsme se nabrat hráče TACO, FNX a zews coby

kouče a v týmu udělali velký změny. A to pro nás byl jen začátek. Tehdy se začaly dít zázraky. Dámy a pánové, pojďme se připravit. No jo, MLGColumbus, to si pamatuju. Právě zdvojnásobili odměnu. Z 250 tisíc dolarů na 500 tisíc. To nás nadchlo. Kdybychom vyhráli, bylo by to pro nás mega. A je to. A znovu říkám, podle mě je třeba vzdát hold FalleNovi, nejen za to, co udělal se svým týmem, čeho dosahuje se všemi hráči kolem sebe, ale i za to, jak změnil brazilskou herní scénu. Během pár měsíců se

dostali skutečně daleko. Jsou už součástí elitních týmů. Postupují do finále. Nemají daleko od vítězství. Hlavní je, že zatím žádný velký turnaj nevyhráli a nikdy se nedostali takhle daleko v turnaji Major. Takže se všichni ptáme, je na nich řada? Na tomhle turnaji jsme hráli fakt dobře. Jeden z rozhodujících zápasů byl na Mirage a tentokrát jsme toho hráče měli v kapse, 15-9. Jo, ve hře má graffiti, tahle strana Mirage. A je tu zase. První tváří je adreN. Chystá se udeřit. A tady je colzera… Dv

ojitej skok od Colda… Co se to děje? Jak se mu to povedlo? Podařil se mu jakejsi zázrak a všichni na to: „Co to sakra bylo? Co se to stalo?“ a on na to, „Ani nedokážu vysvětlit, co to bylo, pojďme společně vyhrát.“ Od tý chvíle jsme pokračovali, a vrátili se v tomhle zápasu. Dokonce i TACO na druhý mapě, na Cache, chybně, nebo myslím, že chybně pořídil ten auto sniper. A zvládnul s ním tolik zásahů. Myslím, že ho potom koupil znovu. Hrají ve velkým. A teď je tam TACO s auto sniperem, dva fragy.

Dostane i toho posledního. Je to jedna z těch situací, co rozhodne, kterou nečekáš. ale když nastane tvůj čas vyhrát a je to osud, tak se to prostě stane. A později jsme soupeřili ve finále proti týmu NAVI. A vyhráli jsme první mapu na Mirage. Začínáme, a tým Luminosity vyhrává na Mirage. A od tý chvíle jsme měli sebevědomí nad hlavu, tolik jsme tu trofej chtěli vyhrát, že nás nic nemohlo zastavit. Jeden na jednoho, GuardiaN proti TACOvi. Možná je to osud. A první mistrovství Major vyhrává tým L

uminosity! Měli jsme tenhle tým, bylo to docela úžasný. MISTŘI TURNAJE MAJOR ESL KOLÍN 2016 TACO, takový nesobecký hráč, hrál pro tým a všechny jistil. Všechny týmy ho tehdy chtěli. Měli jsme coldzera, nejlepšího hráče na světě dva roky po sobě. Neuvěřitelnej rifler. Pak tu byl fer, nejagreisvnější hráč, co měnil styl hry, tolik lidí se od něj učilo. Pak tu byl FNX, co povstal z popela, hrál s klidnou hlavou. FNX je ten druh hráče, u kterýho víte, že se pro hraní narodil. Když nad tím přemýšlím,

měli jsme všechno. Stálo to za to. Harju od roku 2003, tohle jsem vyhrál v roce 2016. To je 13 let tvrdý práce, často jsem čekal na chvíli, jak je tahle. Vím., že jsi toho strašně moc obětoval. Přestěhoval ses. Nechal jsi ve své zemi rodinu. Neměl jsi peníze. Podařilo se ti získat peníze pro herní scénu. Tolik pomohl brazilské herní scéně Counter-Strike. Mohl bys shrnout, co to znamená pro Brazílii jako zemi a pro tvé spoluhráče? Abych to shrnul, tímhle se nám splnil sen. A nevím, díky. Je naší

m snem hrát Counter-Strike závodně a to, že jsme vyhráli doposud největší zápas CS:GO pro mě osobně tolik znamená, a jsem si jistej, že i pro mý spoluhráče. SK Gaming, druhý turnaj Major v řadě… Jeden po druhém, skvělé týmy ve vedení Counter-Strike si užily svůj okamžik slávy, ať už to byl FalleN, nebo legendární ukrajinský kapitán Zeus. Chci jen říct, Olofmeistere, zbožňuju tě! ZEUS DANYLO TESLENKO MISTR PGL MAJOR KRAKOW 2017 A zadruhé. Bůh mi pomohl vyhrát turnaj major. Ale i navzdory tomu na

hráčské scéně chybělo vítězství severoamerického týmu. Tohle byla podle mě moje nejlepší sestava CS:GO, já, shroud, stewie, automatic, Skadoodle, rozhodně nám to pěkně klapalo. Ale zatím se nám nepodařilo, co jsme celou dobu chtěli. Vyhrát Major. V té době se prostě něco muselo stát. Náš tým, já a shroud, Tarik a Rush a vážně, všechno bylo stejný, nic se nezměnilo, až do turnaje Major E League v Bostonu. Máme tu týmy FazE proti Cloud9. Tolik historie a všechno to stojí na téhle trofeji. Jo, turn

aj ELEAGUE a finále. To byla show. Těžko říct. Hráli jsme vážně dobře, když jsme do turnaje vstoupili. Měli jsme spoustu sebevědomí a během turnaje jsme u USA viděli neustálý zlepšení. Tým FaZe. Tohle má být jejich turnaj. Jsou favority, přišli jsem s jednou z nejdražších sestav, pokud ne s tou vůbec nejdražší. Pokud turnaj nevyhrajou, tak to bude překvapení. FaZe byl nejen kompletně schopnej tým, Olof byl pravděpodobně v posledních dvou letech považovanej za jednoho z nejlepších hráčů na světě,

přišel zpátky a ani v té době nebyl jejich hvězdným hráčem, ale byl to pořád machr. A měli Nika, což byl pravděpodobně v CS:GO nejlepší rifler všech dob. Karrigan, pravděpodobně jeden z nejlepších stratégů, rain, jeden z nejsolidnějších hráčů LAN, když se potřebuje trefit, tak se trefí. A potom GuardiaN, kterej byl jedním z těch AWPerů, jehož přítomnost si neustále vnímal. A potom ve finále jsme hráli proti týmu Cloud9, to bylo velký překvapení. V kolech skupin prohrávali 0-2. Bác, jdeš do skup

in na Majoru ELEAGUE se skóre 0-2. 0-2, to jseš doslova mrtvej tým… co začne povstávat… Zombie se začínají probouzet. V týmu začala narůstat nespokojenost. Hráči nebyli zrovna spokojení. V zákulisí bylo kolem týmu Cloud9 spousta drbů, říkalo se, že skončili, že je po nich. Nechtěli spolu hrát. A pak se něco obrátilo a najednou… se skóre změnilo na 1-2 a teď 2-2. Teď je to 3-2 a prošli kolem skupin. A najednou se tu něco děje. A Cloud9, na druhou stranu, neuvěřitelně náročné soupeření, kterému če

lili. Byla to náročná bitva. Museli porazit všechny ty top týmy nad nimi, aby se sem dostali. Byli jsme docela rádi, že budeme ve finále hrát proti týmu Cloud9. Říkali jsme si, OK, teď máme fakt velkou příležitost. A ve finále jsme vyhráli první mapu a tu druhou jsme prohráli. A pak jsme hráli třetí mapu, Inferno. No a myslím, že všichni ví, jak to dopadlo. Dodneška jsem se na tu hru nepodíval. Ani jsem ji neviděl. Nezvládl bych to. Tys ji nikdy zpětně nesledoval? Ne, to by pro mě bylo těžký. Sl

edoval jsem tu hru na Mirage. Tu jedinou jsem sledoval, tu jsme vyhráli. Ale další jsem už sledovat nechtěl. Nevidím v tom smysl, vím totiž, že by mě to tak akorát nasralo, že bych byl naštvanej, že by mě to rozzlobilo. Tak jo, pojďme se na ten shit podívat. Jsme tady na půdě USA, Stu sedí Erikovi na ramenech. Kluci byli podle mě, ten fakt, že se tam po tom skóre 0-2 vůbec dostali, to jim asi procházelo myslí. A obecně věděli, že musí rozpumpovat diváky. Jakákoli výhoda, který se ti může dostat.

Pro Američany to byl mega moment, nejen proto, že to pro Američany bylo první finále Majoru, myslím, nebo druhý, ale taky bejt na domácím hřišti. Nikdo to nečekal. No tak, diváci v Bostonu! Pouštějí se do toho a kulky jsou doslova všude, ale FaZe bombu zneškodní. Celá ta hra byla velmi těsná. A na T side, když jsme přešli, hráli jsme na začátku fakt dobře. Během celýho finále, celýho Majoru jsem se cítil sebejistě. Cítil jsem, že vyhrajeme. Poslední bod zápasu pro FaZe. Jsou na cestě k vítězstv

í v tomhle Majoru. A po tomhle jsme, myslím, začali všichni trochu věřit, že už jsme vyhráli. Týme Cloud9, pokud chcete vyhrát, musíte do toho jít se vším všudy. Zároveň se ale cítím trochu líp, myslel jsem totiž, že to skóre bylo 15-9, ale bylo to 15-11. Každopádně jsme tak jako tak měli vyhrát. Tarik v tomhle turnaji ještě neskončil! Tady je, Tarik! Zůstávají naživu do dalšího kola. Tyler dostal velký op killy, velký clutches, velký b-holdy, potřebovali se nutně ukázat, ale nebylo to snadný. G

uardiaN, v tomto nejdůležitějším okamžiku. Musí to být Karrigan, musí to být vůdce týmu. Ale je to Rush, a Cloud9 opět, opět zůstává naživu. Ale pak Stewie začal hrát AWP v poolu na banánu, jako v každým kole, a pro nás bylo těžký se přizpůsobit. Automatic opouští svou pozici. Smoke, flashe,a, automatický slidy, Stewie potřebuje vystřelit, a už střílí, zvládl dva killy. V několika chvílích to vypadalo bledě a pak najednou, bum! …se skolil, musí zůstat naživu. Stewie to na bojišti B pořádně rozjí

ždí. Na umístění bomby není čas. Je příliš pozdě! Ta bomba tam není. Zbývá poslední kolo! Davy jásaly, srdce jsme měli až u krku, chtěli jsme to dohrát. Konečný buy v posledním kole. A to byl obrovskej nátlak, měli jsme totiž pocit, že bychom tenhle Major měli vyhrát. Bylo tam spousta hráčů, co fakt chtěli Major vyhrát. GuardiaN byl ve finále Majoru snad čtyřikrát. A tohle bylo jeho čtvrtý finále. A skóre je 15-14, takže máme pocit, že to je naše poslední šance. Týmy se teď nadechnou a připraví

se na poslední kolo. Myslím, že fejkovali áčko, a pak se na poslední chvíli vrátili v béčku. Tým FaZe se snaží dostat CT zpět na áčko. Zbývá poslední minute. Nemohli jsme se rozhodnout, co by bylo nejlepší udělat. A já udělal blbost. Olfmeistera dostali kousek od místa B. Ten tlak tě dostane. Myslím, že FaZe měl možná kill, ale zbývá jen 12 sekund. Je to jeden na tři na místě B. Pokud se tam Stewie dostane, možná se jim podaří spustit bombu. Stewie je tam sám. Ale podívejte se na čas. Ale tohle…

Podívejte se na čas, na umístění bomby zbývá 7 sekund. Bác, čas skoro vypršel a slyšíš Bardolphův hlas. Chtějí se o to pokusit, ale nezbývá jim čas! Bác, Stewie drží béčko. Stewie utíká, bude to přesčas! A tým Cloud9 to zvládl! Jak se jim to podařilo? Jsou zpátky! Střílí jako o život. Pokud se netrefí a dostanou refrag, tak turnaj vyhrajeme my. Takže je to těžký sledovat. Je to těžký sledovat, vidím to poprvé. Takže, nevím. Zajistili jsme si přesčas, ale pořád jsme neměli vyhráno. Ale byl to ep

ickej výkon. A v tu chvíli publikum začalo šílet. Myslím, že to dáme. Pojďme do toho. Zajistili si další příležitost, člověk si říká, co kdyby… Tyhle osobnosti, jak Tarik, tak Stewie, a Stewie hlavně, hrajou líp, když mají publikum na svý straně. Čerpají z toho energii. A nevzdali to, to se musí uznat. USA chtěli tenhle Major tolik vyhrát, že když přišlo na přesčas, bylo to jak společná smršť publika, který naprosto šílelo. Cloud9, do toho! Pro nás bylo docela těžký se soustředit. Máš pocit, že

jsi Major v podstatě už vyhrál, když je skóre na T side 15-11 a přijde na přesčas. A říkáš si, sakra, měli jsme čtyři pokusy. Obrana týmu Cloud9 vypadá skutečně silně. Rush je zpátky, míří z jámy, a zdá se, že tým Cloud9 není k zastavení. Těžko se mi to sleduje, protože tam byly maličkosti. co mohly spoustu kol změnit. A to je… hmm. A je tu GuardiaN, jediný hráč stojící mezi CloudP a vítězstvím. Bude to double peak, tady je první! A začínáme druhý přesčas! GuardiaN v turnaji zvládl několik obtíž

nejch situací, takže máš pocit, že máme pořád šanci. Doufáš v to. Zvládne to znovu? V téhle pozici už týmu FaZe kolo vyhrál, velmi důležité kolo, zvládne se ubránit týmu Cloud9? Tenhle souboj 1 proti 2 vyhraje, to je jeho silná stránka. V týhle pozici jsme to už viděli. Nesmí minout. Slyšíme, jak volají: „Pošlete je domů.“ Pošlete je domů! GuardiaN trpělivě vyčkává. Je to těžký, když chceš, aby spoluhráč obstál. Ale tohle, no nevím. A Cloud9 chystá push-up… A je to tady" Zaměřili na něj a on se

netrefil. A já si říkám, kámo, bylo to jasný. Mistrem turnaje Major ELEAGUE se stává Cloud9! Sledoval jsem to na telefonu, když hráli ten rozhodující zápas, a říkám „Wow, aha, co se to děje?“ A říkal jsem si: „Týjo, takže vyhrajou Major?“ A pak najednou zkontroluju telefon. Tahle mapa, další mapa, třetí mapa… Ach, prohráli. Ale ne, neprohráli Přesčas. Týjo… A koukám na to, týjo, právě vyhráli Major. Byl jsem v šoku. Nevíš, co na ro říct. Nevíš, co dělat. A nerozumíš tomu, co se právě stalo, prot

ože před 10 minutama jsme vedli 15-11 a byli jsme na cestě Major vyhrát, ale nakonec jsme prohráli ve dvou přesčasech. To bylo náročný. Je to nejtěžší prohra v celý mý kariéře a jeden z nejnáročnějších dnů mýho života. Ani si neumím představit, jaký to bylo pro Olofa a Nika, všechny z FaZe, Zaprvý si říkáš je to celkově o tolik lepší tým, a za druhý, rozhodující bod a nechají si tu mapu takhle proklouznout mezi prsty? No jo. Vsadím se, že pár nocí po zápase se asi moc nevyspali. Lidi o tý prohře

mluví až do dnešního dne, jak měl NiKo vyhrát a jak by to změnilo celou jeho kariéru. Tohle jsou chvíle, který si pamatuješ líp než vítězství. Vítězství, na ty se rychle zapomene, ale prohry, ty tě pronásledujou až doteď. Mistři turnaje Major ELEAGUE, Cloud9! Scéna NACS se po té naší výhře vrátila zpět do hry. Pro fanoušky jsme měli něco, čeho se můžou držet. A jako hráči jsme věděli, že nás budou ostatní brát víc vážně. Dnes jste se zapsali do historie. Jste mistry turnaje Major ELEAGUE, Díky,

díky. Nenapadá mě, co dodat. Nebrečím, to brečíš ty. Bylo to skvělý, že ten rozhovor byl se Skadoodlem, To není jeho role. Vždycky bývá v pozadí. A to „nebrečím, to brečíš ty“, to bylo skvělý. Je mi jasný, že překonat tuhle překážku, přesně proto hrajeme. Cloud9, jste mistry turnaje ELEAGUE Major! Konečně turnaj vyhrává severoamerický tým, hráčská scéna byla nadšením bez sebe. A že jsme se u toho bavili. Odkud přišly všechny ty memy? Nejsi můj kámoš. Jsi můj brácha, kámo. Nejste mí kámoši, jste

mí bráchové, kámoši. Určitě bych řekl, že Severní Amerika měla nejvíc „obsahu“, jako m0E, herní scéna kolem chicken coop, Prosím, Chicken coop. Chicken coop! Chicken fucking coop! Jako bych ten jeho hlas z fotky slyšel. Nevím, kolikrát to jde říct za sebou. Tarik, jak jí cereálie, sbíral lajky, freakazoid, náš celej tým, TankTop9, Všechny ty memy chodí mě, Papitovi. Značka Score Esports má aplikaci, kde můžete sledovat všechny novinky ze světa esportu… Lidé v Polsku jsou stydliví. Lidi si o mě

budou myslet něco špatnýho, jsem hloupej, neumím anglicky, mě je to jedno. Když mi někdo řekne, Pasho, udělej rozhovor, tak udělám rozhovor. Ahoj, všichni, tady pashaBiceps z týmu Virtus Pro, dobré ráno, přátelé. V roce 2009 mě lidi poznávali, ale ne do takový míry, jako v letech 2016 a 2017. Myslím, že jsem byl nejsledovanější profi hráč CS. Byl jsem dokonce v reklamě na šampon Clear. Jako Cristiano Ronaldo, kterej šampon chcete? Lidi v Brazílii se ptali, chceš ten s Cristiana Ronalda, nebo Fal

leNa? Samozřejmě, FalleNa. Šmarjá! Znáš Flash bang dance, takovej jednoduchej taneček. Tady v křesle ti ukážu zkrácenou verzi, ale je to flash bang dance. Začalo to postavou v CS:GO, když oslepla, dala si takhle ruku před obličej, a ty vystřelíš. Bylo to trochu praštěný. A pak jsme porazili tým Dignitas na pódiu v Kolíně. A než mi potřásl rukou, zatancoval jsem mu flash bang dance. A pak se to prostě chytlo. Když ho lidi tancujou, je to něco, něco co jsem vymyslel, a teď máme ve hře dokonce písn

ičku s názvem „The Flash Bang Dance“. Viděli jsme, že Neymar hraje a pak chtěl začít investovat do ňákýho týmu, podle toho, co jsem slyšel, dokonce uvažoval, že by nás od SK koupil. Popravdě, je dobrej. Je chytrej, zná dobrý triky, v jak vyhrát na poslední chvíli. Často streamuju využívám matchmaking a najednou vidím tohohle kluka, co se nechoval dobře. A říkám mu: „Ty nejsi můj kámoš.“ Ty nejsi můj kámoš. A on se kvůli tomu cítil blbě. A já říkám: Ty nejsi můj kámoš, jsi můj brácha, kámo. Jsi m

ůj brácha, kámo. Jel jsem do Ruska a narazil jsem na chlápka, co měl na paži vytetovanej FalleNův obličej. A já na to, co to sakra je? Co pro tebe znamenám, že si na biceps necháš vytetovat můj ksicht? Vždycky říkám, kámo, kámo. to se mi líbí, jsem pyšnej, je to fakt dobrý. To je dobrá věta. Fakt dobrá věta. Ale při vší té zábavě si herní scéna nebyla vědoma toho, že se má zrodit nový král. Ze zledovatělého severu. Ok, Petře, lidi říkají, že k akci dochází právě tady. -Tohle není moje ložnice. -

Ale já nemyslím ložnici, vím, že tu máš nějaké ty trofeje. Pár se jich tady najde. A zajímalo by mě, který z nich mi ukážeš. Pár jich tu mám. No, zmiňoval jsi, mám tuhle. Je z MPV, z Blastu. Kvalita se od té doby zlepšila, že? -To jo. -Ale MVP? Tohle je jedna z nejstarších trofejí, co mám, ze závodu s názvem Steelseries CSGO League, bylo to takový malý dánský mistrovství. No a co víc, píše se tu Blahopřejeme k pěknému umístění ve Steelseries League. Děkujeme, že jste se zúčastnil a že esport udr

žujete zajímavý. A při životě, jo, to je pravda. -Tady je jedna z Katovic. -Pěkný. A tady ECS. -Pátá série. -Tahle je z Londýna? Jo, myslím, že jo. A tahle je taky z… Teda, opatrně. Kdyby ti upadla na nohy, bolelo by to. Možná mi je můžeš dát všechny. Na jeden den můžu předstírat, že jsem dupreeh. Chceš tuhle? Tohle je neskutečný. Máš tu i zlatej prut, kámo. -Udělal jsem ti čaj, Caspere. -Díky. Říkal jsi, ať ti udělám ten nejlepší, co doma mám. Tak jsem ti udělal mangovej. -Myslím, žes mi dal te

n svůj. -Vážně? Máme tu spoustu fotek a řekl bych, že je to pěkná koláž všeho, co nám hra CSGO přinesla. Tohle je myslím první složení Astralisu. Pravděpodobně taky první organizace vlastněná jen hráči. Jo jo, první organizace, kterou vlastní hráči. Chtěli jsme mít svý slovo v rámci týmu a to byl podle mě hlavní důvod, proč jsme ji chtěli vytvořit a protože jsme chtěli vytvořit něco dánskýho. To byla jedna z věcí, díky který jsme vynikali. Ale byl to taky možná začátek tý ponorky, kterou jsme si

v týmu Astralis prošli. To v týmu Astralis přišlo později, ale vyhráli jsme pár turnajů v TSM, ale bezpochyb nám dělalo problémy vyrovnat se s tím tlakem a požadavkama, který spolu s vítězstvími přišly. A tohle je Mia, nevím, kolik lidí o ní ví, ale byla jednou z prvních, koho jsme si v Astralisu vybrali, aby nám pomohl s řešením těchhle problémů. Pomohl nám vidět sami sebe jako sportovce, trochu jinak. A byla taky jednou z hnacích sil za naším prvním vítězstvím v Majoru. Máme tu neděli našeho

mistrovství ELEAGUE Major 2017. Tým Astralis. Pamatuju si je jako profesionální tým. Líbí se mi jeho hráči, jak fungujou. Viděl jsem je před finálem a pozdravili mě, a my si říkali, o co tady jde? Mají v týmu psycholožku, tu holku. Jsou před náma o krok napřed, s týmovou psyvholožkou. Před tímhle Majorem, mě Zonic varoval, v tý době jsem měl starosti v soukromým životě, se kterejma jsem si nevěděl rady. Nevěděl, jen to ze mě dělalo horšího spoluhráče a nemohl jsem se soustředit. Řekl mi, možná t

ak tři měsíce před Majorem, musíš se dát dohromady, hochu. Jinak se budeme muset porozhlídnout po někom jiným. A čím dál jsme se v turnaji dostávali, měl jsem pocit, že hrajeme líp a najednou jsem se ocitli ve velkým finále proti týmu Virtus Pro. Tihle Poláci byli v tý době fakt zkušený a pamatuju si, jak jsem proti nim bojoval a říkal jsem si: „Ok, tohle je zajímavý finále.“ Máme tu skvělej příběh finále, Duncane, co na to říkáš, Pro mě, Astralis, ať už vyhrajou nebo prohrajou, jsou nejlepším t

ýmem na světě. Když se podíváš na jejich skóre, tři finále po sobě. Ale mají proti sobě legendární tým. Tým, co má stejnou sestavu, jako při vítězství v posledním Majoru, na začátku roku 2014. Je to legendární tým a v téhle éře celé scéně šéfujou. Předtím jsme se nikdy do velkýho finále Majoru nedostali. Toho jsme fakt chtěli dosáhnout, ale jako hráč hry Counter-Strike taky usiluješ o vítězství, Možná bys nám mohl říct o tý třetí mapě, o tom vlaku? -Byli jsi dost pozadu, ne? - Jo, byli. A pamatu

ješ si něco z toho comebacku? -Pamatuju si, myslím, všechno. -Jo? Aby se tým Astralis pořádně vrátil do hry, to by se musel stát zázrak. Vedeme v poslední mapě, 13-6, myslím, že to bylo 13-6. Od vítězství ve druhým Majoru nás dělí tři kola. Už jsem se těšil na ten úspěch, na peníze, co si přivezeme zpátky do Polska. Můžu s nima něco udělat. Investovat. To mi chceš říct, že na CT straně, když jste byli dost pozadu, tak sis neříkal: „Proklouzává nám to mezi prsty. Tohle nevyhrajeme.“ -Trochu jo, s

amozřejmě. Člověk vždycky trochu pochybuje. Ale podle mě je důležitý nenechat, aby tě ty pochyby udolaly. Chce to pokaždý bojovat, za každý kolo. A to se nám podle mě povedlo. Xyp9x hraje skvěle, máme tu clutch, Point Blank s tec-9. Čím dál jsme byli ve hře, tím jsme měli blíž ke konci. Jeden zásah po druhém, tým Astralis se probojoval do desátého kola. A pak jsem měli to kolo se skóre 14-15. Zbývají tu Pasha a TaZ, 2 na 4, Astralis se vrací! Takováhle hra, kdy se všechno vsadí na jedno kolo, a

rush na áčku, to tým VP rozhodně nečekal. Poslední šance, gla1ve, myslím, že to byla jedna z největších věcí v mý kariéře, gla1ve říká, zkusím rush venku, a znovu rush a všichni na to, „Jasně, do toho.“ Měli jsme pocit, že to bude fungovat. Vyhrají svůj první Major, bude to jejich první finále a zároveň první titul? To brzy zjistíme, protože jsme přímo v akci! Otevírá to Kjaerbye, už skolil byaliho. Bombu má Dupreeh. A je tu střela, dostali ji Neo a je tam Taz! A tým Astralis vyhrává své první m

istrovství Major, 16-4! Jak jsem říkal, turnaj v Katovicích byl můj nejoblíbenější, a Major v Atlantě představoval ten nejsmutnější moment v mý kariéře. Po finále jsme se týmu Astralis ptali, hoši, jak jste do dokázali, jakou jste měli taktiku, jak jste vyhráli, jak jste nás porazili, to přece není možný. A víš, co řekli? Řekli, kluci, v aréně byl takovej hluk. Nic jsme neslyšeli a jen jsme řekli: „Rush na áčku“, to bylo všechno. No rozumíš tomu? Nic extra. Nic zvlášního. Jen rush. Prostě stiskn

i W dopředu a jdi, do mapy. To bylo, nevím, co říct. Taky mě dostali jako posledního. A to všechno, ty obavy, že jsem dostal varování, šance, že mě možná nahradí, to všechno, to všechno šlo pryč. Dodnes nechápu, jak jsme to prohráli. 13-6, ve třech kolech. Tři kola, to je fakt těsný. Když jsem začal hrát, nečekal jsem, že vyhraju Major. To asi nečeká nikdo, když nad tím tak přemýšlím. Chceš toho dosáhnout a vyhrát Major, ale když se ti to povede, je to šílený. Tady vidíš tu úlevu, konfeti a vypl

azenej jazyk. Jo, pamatuju si, když jsme vyhráli to kolo a všichni vyskočili, odhodili sluchátka a Danny se rozplakal a já se rozplakal a seděl jsem na zemi a brečel. Pravděpodobně hvězdy éry Astralis. Tohle je si nejvíc cool věc, kterou tady máš. -Jo, asi jo. -Intel Grand Slam. Peter „dupreeh“ Rasmussen, Dreamhack, Marseille, Proleague série 7. IEM v Chicagu a pak jsme to zakončili ESL Pro League, na domácím hřišti v Odense. -To je ale úspěch. -To jo. Tohle je cool. Pravděpodobně má nejoblíbeně

jší věc, kterou tu mám. Tohle byla má první. Úplně první. To je super. A taky ta Sadokistova věta, když jste vyhráli… -Jo, to bylo cool. -Jak to říkal? Nejlepší… Nejlepší v celý podělaný…jo. Poprvé v historii, nejlepší v celý podělaný historii! Intel Grand Slam, je to tým Astralis! Tohle je z vítězství v Odense, když jsem vyhráli ten Grand Slam. Tady objímám tátu. Bylo to možná půlrok, pět měsíců předtím, než zemřel. Takže tohle je jedna z jeho posledních fotek, co mám. A nad ní mám fotku se svý

m synem. Takže je to táta a syn, táta a syn. Byla to jedna z těch věcí, co měl pronásledovala po celu kariéru, že můj táta měl rakovinu. Takže celá ta myšlenka, že se musím dostat na Major a hrát a obhájit náš mistrovský titul a tak, to bylo hodně těžký. Ale on chtěl, abych dělal věci, na který bude pyšnej. Na tenhle turnaj jsem přijel s tátou. Zemřel před tím, než jsem sem přijel a jeho poslední přání bylo, abych vyhrál. Takže bych tohle vítězství chtěl věnovat tátovi. DUPREEH IEM KATOVICE 2019

TŘETÍ MISTROVSTVÍ TÝMU ASTRALIS V MAJORU Když jsem tam přijel, měl jsem pocit, jako bych přijel za svou druhou rodinou. Bylo to skvělý, vědět, že se všema soupeřema, se všema hráčema, proti kterejm hraju, víme, že když dojde na lámání chleba, soupeření jde stranou. A to pro mě byl skutečně hřejivej pocit. Takže aspoň to bylo skvělý. …svýmu tátovi. S každým uplynulým rokem se loučíme s legendami, které tuhle hru učinili tím, čím je. Tahle chvíle, jako bych to prožíval znovu, trochu se mi chce br

ečet. To jsem já. To jsem já, v jediným, velkým okamžiku. SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ MAJORU GET_RIGHT PGL VE STOCKHOLMU 2021 Tenhle den si budu pamatovat, jako dobrej den. Základní kameny jsou postavené, a přivírali jsme novou generaci hráčů. Každý z nich má své problémy, svůj příběh. Vzpomínky, které bude v budoucnu sdílet. Když se podíváme na ty první roky, jsou propletené právě vzpomínkami. Když si prohlížím všechny tyhle fotky a procházím všechny ty vzpomínky, říkám si, jakej to je úžasnej, úžasnej

příběh, kterej vyprávíme jako tým, jako jedinci a taky jak důležitej se v životě lidí esport stal. Je to nekonečnej příběh, a my všichni hráči Counter-Srike jsme jeho součástí. Nebýt hry Counter-Strike, nepoznal bych ani zlomek ze světa, co jsem měl možnost poznat. Vždycky pro mě bylo ctí poznat nový místa, ale taky jinou kulturu a jiný stránky lidí kolem mě, v závislosti na jejich zázemí. Bylo to pro mě vždycky obrovský požehnání. Když přijde na nejlepší vzpomínky, být součástí týmu a mít vzta

h s ostatníma spoluhráčema, toho si vážím nejvíc. Kromě toho, na sebe můžu bejt vždycky pyšnej, že jsem většinu nechal na serveru. Když vidím všechny ty fotky, všechny ty odznáčky, mám pocit, jako by to bylo včera. Nenapadlo by mě, že to bylo před víc než 10 lety. Neuvědomuju si, jak rychle těch 10 let vlastně uteklo. Díky těmhle fotkám vzpomínám na Major v Antverpách, slyše jsem publikum skandovat a rozbrečel jsem se, nedal jsem to. Vzpomněl jsem si, jak jsme seděli v tělocvičnách, na těch židl

ích, víš, co myslím… -A teď to vypadá takhle. -Jo, přesně. A teď to vypadá takhle. Byla to pro mě půlka mýho života. Byl to krásněj příběh, měli jsme dobrý i těžký chvíle. Dobrý a těžký chvíle, stejně jako na kolotoči života. Díky týmu VP jsem viděl svět. S týmem jsem trávil víc času, než s rodinou. Sedím s nima na TeamSpeak, někdy i 10 nebo 12 hodin denně. Cestuju s nima, účastním se bootcampů, Vidím se s nima mnohem víc, než se svýma dětma, ženou. Jsme jak rodina. Jednu chvíli je miluju, jindy

je zas nemůžu vystát. Ale abych byl upřímnej, po všech těch letech, týme Virtus Pro, nejsi můj kámoš, jsi můj brácha, kámo. Counter-Strike tě toho může spoustu naučit. Ne jenom o vítězství nebo o penězích, ale taky o spolupráci. -Svou přítelkyni jsem potkal právě… -To jsem právě chtěl říct! Díky CS máš byt, práci, přítelkyni, dítě! Máš syna a jednou ho naučíš, jak hrát CS a přesně tak se to předává z generaci na generaci. Právě vyšla nová hra a za 10 let tu možná bude sedět někdo jiný, povídat

a vzpomínat, jak mu hra CS2 změnila život. Hře CS:GO nemůžu být vděčnější. Nejen, že jsem se díky ní stal lepším hráčem, získal jsem díky ní práci, ale taky jsem se rozvíjel jako člověk a věnoval se věcem, který bych nikdy nečekal. Nemám slova. Je to pro mě vším. Když se zamyslím nad posledními 20 lety hraní, získal jsem tolika přátel, můžu s ostatními sdílet tolik vzpomínek. A přesně to si z toho chci odnést. Trofeje jsou pěkný, ale když zavzpomínáš na všechny ty okamžiky s ostatníma a radost,

cos prožíval, a na všechno, co ses naučil, tak na tom záleží nejvíc. Kolik let ti podle tebe v kariéře ještě zbývá? Ty vole, kdybych měl ještě 10 let… A kdyby sis teď měl vybrat, pustil by ses do toho znovu? Na 100 %. Pustil bych se do toho znovu? To je jasný. Naprosto, bez váhání. Pokud bych to mohl zopakovat? Samo. Co takhle vrátit čas o 10 let a začít znovu? A tímhle se také rozloučíme. Zakonči to, shoxi… Pokud jsi ve hraní Counter-Strike nováčkem a pouštíš se do CS2, pak doporučuju, ať pokra

čuješ. Není to totiž jen hra, je to vášeň, týmová spolupráce, úsměv na tváři, štěstí, emoce, slzy. Zamiluješ si to se vším všudy. Všechno se změní. Counter-Strike není jen hra, je to rodina. COUNTER STRIKE, DÍKY!